Hlavní obsah

RECENZE: Země Marka Epsteina. Příběh silné ženy, jíž rodinu vzali i dali Němci. Příběh naší vlasti

30. 10. 2022, 6:25

„Bude žít. Protože nežít nedávalo žádný smysl,“ říká si často Lea obdařená mimořádnou fyzickou i duševní silou v novém románu Marka Epsteina Země. Vypráví příběh ženy, která se provinila „jen“ tím, že žije v nevhodných časech s lidmi, jež miluje. Nabízí i příběh naší vlasti, jež – stejně jako Lea – prošla v druhé polovině 20. století řadou traumat.

Článek

Epstein skládá děj románu za sebou v časově oddělených, různě střídajících se kapitolách. Čtenář sleduje příběh malého dítěte, dívky, která přežije vyvraždění rodiny jen díky „slabosti“ vraha z řad německých zabijáků SS. Odveze ji do Sudet, kde ji svěří příbuzným.

Kdyby neskončila válka, byla by tam šťastně žila, jenže odsun Němců se blíží a ona je dcerou protifašistických hrdinů. Jako sirotek opět bojuje s pravidly, později s komunistickou mocí.

Bojuje o vlastní důstojnost, o dceru, o manžela, tím vším vlastně o jediné: o láskyplnou rodinu, tu svou. Náhoda za náhodou mění její plány, aniž by se nelítostnému osudu mohla vzepřít.

Strhující sága v sobě nese jednu emoci za druhou. Vyprávění ženy, která chtěla „jen“ normálně žít navzdory velkým dějinám, autor doplňuje řadou faktů, jež možná (ne)překvapí. Nechybí mezi nimi zvěrstva páchaná Němci i Ukrajinci za 2. světové války na Východě, udavačství v Protektorátu Čechy a Morava mezi našinci, česká snaha zavděčit se Sovětům, hon na piloty RAF po únoru 1948… Všechny události přitom zásadně ovlivní život hlavní hrdinky, Ley.

Scenárista Marek Epstein, herec Ivan Trojan, režisérka Agnieszka Hollandová a herec Josef Trojan představili na MFF KV film Šarlatán. Epstein k němu napsal scénář.

Scenárista, spisovatel Marek Epstein Zemí potvrdil, že umí psát. Jeho nový román vypadá jako zdařilý scénář k emočně plnému filmu. Je nejen příběhem české rodiny, jak slibuje už jeho graficky zdařilá titulní strana, ale i příběhem skoro všech českých rodin, naší země.

Státu, v němž téměř každý může říci: tohle vyprávění je kus ze mě. Být „čistým“ Čechem, Moravákem či Slezanem – po dlouhé generace – je při naší geopolitické lokalitě až nemožné. A právě tohle nám umožňuje ještě další věc, dějinné omyly svést na jiné, na Němce, na Rusy… A to rovněž ve chvílích, kdy (našim) katům hbitě, ochotně pomáháme, abychom poté, co padnou, mohli sami sobě v klidu říct: taková byla doba, a jít zase, často dost upatlaně, dál.