Článek
Síla a mistrovství Austenové spočívá v rafinovaně odvíjeném vyprávění, nikoli v dramatických situacích, na nichž lze vystavět skutečně divadelně přitažlivý příběh. Zvláště pak na velkém jevišti, kde se postavy a jemné valéry jejich vztahů utápějí a zanikají.
Režisér a autor dramatizace Daniel Špinar z románu vytvořil pouhý dějový digest o intrikánské honbě, jak prodat „pět holek na krku“, a vtiskl mu podobu scénického komiksu s postavami obtaženými expresivními tahy herecké i režisérské tužky. Jenže Austenová mu k tomu neposkytla dost dynamických situací, takže zejména první polovina se únavně vleče a postavy působí ploše a šedivě. Po pauze nabere inscenace dech, už proto, že poslední třetina románu je co do dějových zvratů daleko vděčnější. A režisér toho umí vtipně využít.
Špinar zasadil hru do kostýmně atraktivního bezčasí s růžovým čalouněním promítajícím se do oblečení rodiny, která tak splývá se zdmi svého rodinného sídla. Druhá část se odehrává v rozlehlém plesovém sále, kde z roztomilých tapet už zbyla jen srolovaná torza.
Herecky jsou, či spíše zřejmě měly být, akcentovány postavy Elisabeth a Darcyho, na nichž lze vybudovat jakýs takýs příběh. Jenže jakkoli Magdaléna Borová září půvabem i jiskřivou energií, její Elisabeth postrádá onu sršatost vydělující ji ze společnosti, a Darcy, ke škodě hereckých možností Pavla Batěka, je jen stínem ironika Darcyho. Jejich vztah je tak téměř nulový a závěrečné sblížení jen pocukrovaný happy end ze stránek červené knihovny.
Na malé ploše dokázal David Prachař v přesné groteskní nadsázce výborně vystihnout pana Benneta, podobně i Lucie Juřičková jeho hysterickou choť. Z ostatních, vesměs na karikaturu zjednodušených postav vynikne v okrajové roli hospodyně Reynoldsové dokonalou zkratkou a přesnou intonací Jana Preissová.
Jane Austenová: Pýcha a předsudek |
---|
Režie a dramatizace Daniel Špinar, scéna Lucie Škandíková, kostýmy Linda Boráros, hudba Jiří Hájek, choreografie Petra Parvoničová. Premiéra 24. listopadu v Národním divadle, Praha |