RECENZE: Zaz rozjela koncert tak, že nešel zastavit

Pražské Forum Karlín bylo v neděli večer při vystoupení Zaz zcela zaplněné a diváci měli na začátku možnost okusit jeden hudební paradox. Zatímco Zaz po jednadvacáté hodině rozsévala živoucí i uměleckou energii proudem, česká předskokanka Emma Smetana v tomto ohledu selhala. Její třicetiminutovka byla unylá, utahaná a bezkrevná, navíc posazená na syntetickém hudebním základu, a tím pádem – vzhledem k charakteru koncertu Zaz – trochu nemístná. I kdyby byla lepší zpěvačka, nepomohlo by to jejím písničkám na nohy, protože postrádaly větší živelnost.

Zaz přišla, začala zpívat a rozjela tak koncert, který byl energický, měl spád a sršel všemi hudebními barvami tak, že nešel zastavit. Netoulá se totiž jenom v šansonu, jak by se kvůli francouzštině v textech mohlo na první poslech zdát. Její přístup k hudbě je rafinovanější. Zpívala s naprostým přehledem a bez vážnějších chyb, dala vyniknout svému hlasu se všemi těmi sexy barvami, které v něm má, a stylově hopsala mezi šansonem, popem, rockem, blues, soulem i jazzem.

Náramně jí v tom pomáhala její doprovodná kapela, která sestávala ze znamenitých muzikantů schopných se pohybovat s velkou radostí a přehledem ve všech uvedených stylech. K tomu si tu a tam dávali ke zvýšení chuti do života sólové party, z nichž by sice dobrá polovina koncertu nechyběla, nicméně ve výsledku mu dala slušný dvouhodinový rozměr a cejch přítomnosti skutečných mistrů instrumentalistů.

Dvakrát došlo na folkové okénko, kdy se Zaz posadila na barovou židli, na druhou zasedl její kytarista a pěkně ve dvou naservírovali pomalou písničku. Kromě nich během večera přicházely ty z posledního předělávkového alba Paris a samozřejmě také ochutnávky z prvních dvou počinů, alb Zaz (2010) a Recto Verso (2013).

Celý koncert byl především poctou francouzské metropoli, a dlužno podotknout, že vzhledem k nedávným teroristickým útokům měl lehce sentimentální a ve druhé rovině i smutný charakter.

Znamenitá byla scéna, která Paříž zásadně připomínala. Navíc se během koncertů stávala hravou díky animovaným projekcím a živou, protože na přední závěs i pozadí se promítaly záběry, které souzněly s děním na pódiu a dobře ho dokreslovaly.

Zaz s diváky komunikovala francouzsky a z psané nápovědy i mizerně česky. Když nevěděla, jak je k něčemu přimět, použila pantomimu, tu a tam i anglické slůvko. V první půli vystoupení je požádala, aby simulovali déšť, což společně učinili tak, že luskali. Evokace mokrého odpoledne v sále pak byla naprosto dokonalá. Když později měla Zaz pocit, že diváci řádně netleskají a nesdílejí nadšení pro věc s ní, trochu se na ně zamračila, zejména na ty na balkónech.

Koncert Zaz rychle uběhl. Bylo to tím, že ho tvořily výtečné písničky, program byl dobře sestavený, stylově pestrý a ještě k tomu vkusně fungovaly projekce a animace. Zaz pak už vlastně měla roli mimořádně lehkou: zpívala jenom tak, jak to od ní mají diváci rádi.

V pondělí 30. listopadu vystoupí Zaz v Praze podruhé, v úterý 1. prosince se představí v Ostravě.