RECENZE: Zaz je i v popu autentická

O lístky na její koncerty je u nás zájem, pročež není divu, že oba na letošní únor naplánované do pražského Fora Karlín jsou vyprodané. První se odehrál v neděli, druhý následuje v úterý. A v červenci dorazí na Colours of Ostrava.

Od počátku své kariéry se francouzská zpěvačka pohybovala mezi hudebními styly. Byla často řazena k šansonu, což potvrdila v mnoha skladbách, zvláště na třetím albu Paris z roku 2014. V její tvorbě byly nicméně patrné též vlivy jazzu, z něhož ráda čerpala zejména v začátcích, také blues, soulu, r’n’b a popu. Nedělní koncert ve Foru Karlín ji však představil především jako popovou zpěvačku.

Vlivy, o nichž byla řeč, v jejích skladbách samozřejmě zůstaly. Zvuk a koncertní úprava písní jsou ale v tomto čase sjednoceny tak, že koncert zní jako tok sofistikovaného středního proudu, ve kterém se nehraje na první dojem, nýbrž na nápaditost, melodičnost a aranžérskou rafinovanost. V diskografii Zaz ostatně tyto tendence odhalilo loňské album Effet miroir, které se popovému světu nevyhýbá, naopak nebýt francouzštiny ve zpěvu, možná by se v něm hravě ztratilo.

Zaz koncert zahájila rovnou zpěvem, který startuje skladbu Si c’etait à refaire. V tu chvíli byla na pódiu ještě sama, byť ji doprovázela živá hudba. Kapela byla vizuálně odhalena až se druhou písničkou Nos vies, jež, stejně jako ta úvodní, patří na aktuální album. K němu ostatně Zaz turné podniká, pročež je logické, že skladby z něho tvořily páteř koncertu.

Přišlo si v něm na své i pět muzikantů, kteří osmatřicetiletou Francouzku doprovázeli. Hráli výborně a souzněli mezi sebou i se zpěvačkou. Jejich velká chvíle přišla poprvé ve skladbě On s’en remet jamais, které finále bylo přehlídkou jejich hráčské šikovnosti. Zaz jim na pódiu dokonce nechala místo, což nebylo gesto říkající, že ji instrumentální složka skladby nezajímá, nýbrž šlo o odevzdání pódia těm, bez jejichž vkladu by koncert strádal.

Poté se muzikanti posadili k akustickým nástrojům a skladba Les passants odstartovala blok, který vystoupení ztišil. Došlo v něm i na coververzi písničky Oublie Loulou, která patří do repertoáru zesnulého Charlese Aznavoura. Zaz pak ještě zazpívala své verze skladeb od Maurice Chevaliera a skupiny Gipsy Traffic, která se před jejím setem představila v roli předkapely. Mimochodem, po skončení celého koncertu členové této party vyhrávali ve foyeru Fora Karlín a sami si prodávali alba.

Po akustické pasáži se muzikanti z doprovodné skupiny Zaz vrátili k elektrickým nástrojům a hnali koncert do finále, tu a tam přitom odehráli nějakou tu nástrojovou exhibici. Hitovku Je veux nechala v závěru Zaz zpívat publikum samotné, ovšem brzy seznala, že francouzština, což je jazyk, kterým opatřuje texty, není silná stránka českých diváků. Napověděla tedy, aby zpívali namísto slov jen strohé „la la la“, což se stalo a k velké radosti Zaz to fungovalo.

Vystoupení trvalo i s přídavkem více než dvě hodiny. Zaz zpívala příjemným hlasem, ve kterém je jako by slyšet nářek, jenž je ale v důsledku velmi sexy. Navíc je intonačně přesná, v tom byl její set ukázkový.

Možná by se z programu daly tři čtyři skladby odstranit a měl by větší spád i napětí. Obecně to ale byl velmi dobrý koncert dámy, která ctí charakter písničky a v interpretaci i textech je autentická. Vlastně i ve středním proudu, kterému zaklepala na dveře.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: