Článek
Matka (Anna Geislerová) a dcera Anna (Judit Bárdosová) žijí ve skromných podmínkách, jež jim soudruzi přisoudili jako politicky nespolehlivým. Otec už dávno udělal to nejrozumnější – zmizel za kopečky, ale dceři se tím odcizil. Přežít se jim daří i díky tomu, že si rozumějí a mají společné morální hodnoty – „hranice, za které se nejde“, jak říkají. Matka tajně doufá, že pomocí sportu se jí podaří nic netušící dospívající holku vyexpedovat směrem na západ.
Jednoho dne dá Anně vysoce postavený soudruh podepsat papír, že bude brát nové neškodné „vitamíny“, ale nesmí to nikomu říct. Dívka není tak hloupá, tuší zradu. Když se najednou začne proměňovat v podivnou mužatku, popadne ji hrůza. Sebere neskutečnou odvahu a postaví se proti všem – trenérům, doktorům, stranickým bafuňářům. Obětuje i účast na olympijských hrách.
Dohodne se s matkou, že bude brát jen neškodný přípravek, jenže za čas má pocit, že se s jejím tělem opět děje cosi podivného. Začne pochybovat o tom, co jí to matka vlastně dává.
Filmové premiéry
Jestli se něco filmu povedlo, pak vystižení strnulosti života v osmdesátých letech, kdy se šedivost ulic rovnala šedivosti lidí v kabátech. Geislerová svou shrbenou existencí a ustaraným obličejem ztělesňuje nemožnost vzpoury v začarovaném kruhu – stát ji trestá zákazem kvalifikované práce a šikanou na úřadech. Zatím však ještě nemůže utéct – rezignuje tedy na vlastní život.
Když úřady opět zamítnou vydání pasu, pro možnost dceřiny emigrace je ochotna udělat cokoliv – třeba se na čas podřídit státnímu aparátu a píchat vlastnímu dítěti svinstvo, po němž rostou mladé dívce chlupy i na prsou a na obličeji. Její zoufalý čin ale v kontextu doby dává svým divným způsobem smysl.
Scénář, podložený průzkumem počátků dopingu mezi pamětníky, přináší relativně neotřelé téma ve věrohodném zpracování, kromě toho Geislerová i Bárdosová podávají výborné výkony a také kolegové ve vedlejších rolích (Roman Luknár, Roman Zach, Igor Bareš) odvádějí slušnou práci.