RECENZE: Yungbludova oslava životní i hudební rozmanitosti

Zůstává totiž nadále upřímný a věrný své identitě. Kolekce Weird! je oslavou rozmanitosti, což ostatně říká i její obal, na němž je Yungblud zachycen v sedmi různých podobách. Soudí, že jeho vrstevníci jsou vůbec první generací, která přijímá to, že v jednom člověku může být několik osobností a všechny mohou koexistovat pospolu, dokonce v naprosto přátelské atmosféře.

Nebojí se společensky angažovat, diskutovat, nastolit v písních důležité problémy. Neúnavně prosazuje myšlenky tolerance a přijetí, vytváří komunitu pro mladé, leckdy v životních peripetiích ztracené lidi, ve které se mohou otevřeně vyjádřit. Všechny jeho písně jsou vlastně součástí jednoho velkého životního manifestu.

Rozmanitá je hudební složka alba. Třiadvacetiletý mladík v ní posluchače bere na projížďku hájemstvím popu, rocku, syntetického popu, diska, punku i alternativních hudebních inspirací, projížďku plnou zvratů a pomyslných ostrých zatáček, při jejichž absolvování jedoucí hulákají nadšením z toho, kterak překonali strach. I k tomu jsou v písních nabádáni.

Rozmanitý je hlasový projev Yungbluda. Jsou v něm dávkované emoce spojené jak s obsahem písní, tak jejich atmosférou. Skladba Teresa je hned na úvod neochvějným důkazem toho, jak skvělou hlasovou kondici má. Když se v její druhé části jeho lehce nakřápnutý zpěv nese tichem, je to nesmírně výrazný okamžik alba. Stejně jako následující pasáž, v níž se vyšplhá do až hysterického křiku.

Cotton Candy je radostná popová skladba o sexuální svobodě, Strawberry Lipstick óda na lásku toxickou a nebezpečnou, přitom sladkou a podmanivou. Mars je pak dobrým důkazem toho, proč je Yungblud považován za generačního mluvčího.

Jde o příběh transsexuální dívky, kterou potkal v roce 2018 během Vans Warped Tour. Vypráví o jejím boji s realitou. Název skladby a část textu pak odkazují na Life on Mars? od Davida Bowieho, velkého Yungbludova vzoru.

Na desce jsou i dvě balady. Love Song je o tom, jak těžké je milovat někoho jiného, když nás nikdy nenaučili milovat sami sebe. Ve skladbě It’s A Quiet In Beverly Hills je vyjádřena umělcova nespokojenost se současnou hollywoodskou kulturou.

Nezapomíná ani na své punkrockové kořeny. Superdeadfriends je agresivní a špinavá, Charity naopak hravá, bláznivá hymna k životu naplno. Jak Yungblud říká, být sám sebou je to nejlepší, čím lze být.

Jistě, je možné se zaseknout na tom, že po hudební stránce není album objevné, umělec na něm nevytváří žádný vlastní styl, byť se s předešlou kolekcí zdálo, že by to tak mohlo být, a ona stylová rozkročenost už dávno není ničím neobvyklým. Jenomže když se v minulosti někdo takhle hudebně nadechl, vznikala skvělá muzika. Vzpomeňme na Queen, My Chemical Romance nebo Muse.

Yungblud má navíc chuť do melodií lehkých, snadno zapamatovatelných a také dostatečně nakažlivých. Má bohatý hlasový fond a přemýšlí o životě na tomhle světě.

Tím, že to dělá i za jiné, stal se hlasem své generace. Generace, kterou velmi obhajuje, ctí a brání. Generace, která je na řadě.

Hodnocení 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: