Článek
Zpoždění, se kterým se tvorba Willa Selfa objevuje v Čechách, je paradoxní, protože má blízko k mnoha představitelům literárního undergroundu, kteří si u nás našli početnou skupinu čtenářů. Je stejně ovlivněn drogovou kulturou jako Irvine Welsh nebo William Burroughs, jejich jména však jen vymezují oblast, kde se Will Self ve svém debutu pohybuje. Zkušenosti s drogami Willa Selfa sice spojují s Irvinem Welshem, ale jeho výpovědi jsou osobnější, nepopisuje lidi z drogové subkultury a jejich život, soustředí se na své prožitky a nabízí vlastní drogami zdeformovaný pohled, čímž má blíž k Burroughsovi, i když nepracuje s metodou střihu a přeskupování textu.
Jistá spojitost je tu i s dalším kultovním autorem, mistrem popisu pokřivené společnosti J. G. Ballardem, a to jak s jeho Bouračkou, tak s pozdními díly jako jsou Kokainové noci a Betonový ostrov. Ballard je ovšem chladnější pozorovatel, zatímco Will Self se brodí špínou a teplými vnitřnostmi, ukazuje losery.
Otázkou, kdo je nenormálnější, zda pacienti, nebo psychiatři, připomíná trochu Keseyho Vyhoďte ho z kola ven. Will Self však neukazuje jen to, že v léčebně jsou hranice mezi terapeuty a klienty vágní a pružné, jak to popisuje v Oddělení 9, ale jde dál za hranice kliniky a ukazuje vymknutou společnost.
Ve své prvotině se zabývá otázkou, zda je pokřivenější společnost, nebo lidé, kteří v ní žijí. Ukazuje její extrémní odcizenost, kdy člověk je ještě méně než ono zrníčko, jen položka v účetním v seznamu, se kterou lze libovolně zacházet. Jasně se tu projevuje odlidštěnost, kterou přinesla proměna Londýna ve finanční centrum, také titulní povídka je parafrází kvantitativní teorie peněz Miltona Friedmana, a pracuje s děsivou představou, že pokud duševně nemocných v nějaké společenské skupině ubyde, jinde jich přibyde. To není až tak absurdní, jak by se z psychologického hlediska mohlo zdát. Když tlak společnosti na některou skupinu poleví, zvýší se tlak na jinou.
Will Self
Přímo signifikantní je obraz amazonského kmene ur-Bororů, lidí, kteří se považují na nudné a nezajímavé. Přesně takoví totiž jsou konzumenti běžných životů, kteří se snaží přežít v mašinérii odlidštěného světa. Marná je i vzpoura proti systému, který člověka nutí čekat v zácpách, jimiž se dá projet jen v transu, jak to dokáže mytický motorkář Carlos.
Prvotina má také své slabiny, motivy v některých povídkách jsou si až příliš podobné, a titulní se prolíná s Oddělením 9 názvem odkazujícím k Čechovovu pavilónu č. 6. Někdy by prospěla větší úspornost a pročistění textu zahlceného přílišným množstvím odboček a zákrut i odkazů a konotací, jak se tomu podařilo v úvodní Londýnské knize mrtvých, svérázném vyrovnání se se ztrátou matky, které vypráví o tom, že mrtví dál žijí v našem světě, jen v jiné čtvrti.