RECENZE: White Plastic Sky nachází význam života v překrásném i znepokojivém světě zítřka

Budapešť v roce 2123 není hezké místo k životu. Globální katastrofa uvrhla na obyvatelstvo nemilosrdný úkol - přežít na úkor vlastního komfortu a délky života. Každý člověk po dovršení padesáti let odevzdává své tělo přírodě, aby zachránil budoucnost pro všechny, kteří přijdou po něm. V soužití nabitém melancholií a prázdnotou přicházejí momenty, kdy se svět a existence v něm stávají ještě zbytečnější, než se na první pohled zdá.

Režijní a scenáristické duo Bánóczki a Szabó vykreslilo fascinující obraz žití s nejedním dilematem v šibeničně vymezeném čase. Hlavní hrdina psycholog Stefan s hrůzou zjišťuje, že jeho žena Nóra raději volí předčasný odchod, než aby dál trpěla na místě, které pro ni ztratilo smysl. Zatímco ona vnímá krok vůči přírodě a dar svého těla jako vysvobození a zároveň službu, pro něho začíná nemožná mise za záchranou lásky jeho života, která nechce být zachráněna.

Zásadní konflikt je jen první vlaštovkou a základní barvou celé palety rozhodnutí, emocí a hodnot, které jsou zpochybňovány od první do poslední minuty. Snímek nabádá diváky k vlastnímu výkladu a hodnocení cesty, na kterou se hrdina s humorně specifickou profesí vydal. Celý život strávil diskuzí s lidmi nad podstatou a důležitostí přísných zákonů, a nyní sám vystavený jisté ztrátě rezignuje na postoje a dává přednost citu.

Romanci a odysee nahrává netradiční styl zpracování, který mísí živé herce s vizuálními efekty a animacemi. Díky němu můžeme obraz po obraze sledovat emoce vpité do rozpohybovaných tváří Nóry a Stefana. Poznáváme jejich bolest, štěstí i opatrnost z opětovného sblížení na prahu možného konce.

Snímek střídavě zachycuje krásy téměř postapokalyptického světa mimo město a intimní momenty z diskuzí, které útočí na morální hodnoty. Stefan překračuje veškeré hranice, i když tuší, že odměnou může být jen prchavý moment s Nórou.

White Plastic Sky si dává na čas s odhalením původu Nórina rozhodnutí a záměrně nevrací odevzdanou ženu do reality bezprostředně po Stefanově zásahu do běhu událostí.

Bánóczki a Szabó mění zajetá klišé za pochodu s pomocí realistického scénáře, a ačkoliv jde stále o sci-fi, samotné charaktery jsou uvěřitelné. Filmu neublíží ani spirituálně pojatý vztah člověka s přírodou. Naopak jde o logický návrat k základní premise, kterou je záchrana života ve všech podobách a barevných variacích.

Film skvěle stupňuje spor o přežití, výčitky, ale i odpuštění a rozpoznání pravdy. Manželský pár ji v závěru nabízí z úhlu, ve kterém je smířený a komfortní. Zároveň se ale loučí s poselstvím, že život je tvořený z prostých okamžiků a někdy jich stačí jen hrst k obnovení společné cesty nebo naopak k jejímu završení.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina