RECENZE: Vzpurná přítelkyně z fašistické Itálie

Podobnost obou děl je znát už od momentu, kdy mladá spisovatelka předestře základní dějovou rovnici, jejímž těžištěm je dvojice dvanáctiletých spolužaček, které nemohou být rozdílnější. Vypravěčka Francesca pochází z příkladné rodiny, je poslušná a do velké míry pasivní a bázlivá.

Dráždivým elementem ve třídě je pro ni nezkrotná Maddalena, která by dnes působila jako typické dítě s diagnózou ADHD. Pod rouškou hyperaktivity a prostořekosti skrývá bystrost a kuráž, kvůli čemuž nesouzní s dobovými představami o hodné holčičce, z níž má vyrůst takzvaně mravně čistá manželka a matka.

Kdo zná již zmíněný emancipační bestseller Eleny Ferrante, nastíněné schéma mu nejspíš připomene jeho úvodní část nesoucí název celé série.

Salvioniová jakoby ze snahy osamostatnit a zároveň ozvláštnit charakterní kontrast protagonistek, potažmo jejich rozvětveného příbuzenstva, se v díle časově posunula o dekádu dříve. Hrdinky dospívají ve třicátých letech minulého století, kdy zemí zmítá zhoubná ideologie.

Čtenářsky to může být přitažlivé, publiku se ostatně dostává daleko více počinů zasazených do nacistického Německa, debutantka nicméně do podstaty totalitního režimu nedokáže proniknout přes krustu opakujících se stereotypů, například kterak se doma říká něco než na veřejnosti. Fašismus se tudíž v knize stává jen poněkud líbivým kabátkem.

Lichotivě se přesto dá říct, že jde o poměrně zdařilou napodobeninu, jelikož se literátce povedlo vystihnout ducha staré Itálie. Ochutnává ho všemi smysly, když do textu vetkává vizuální nádheru nablýskaných vozů, rozličné kulinářské chutě i zvuk vlasteneckých písní.

Jistá v kramflecích si je Salvioniová i v uvěřitelných teenagerských dialozích nebo dobře odpozorovaných a interpretovaných vztahových situacích, které umocňuje opět výtečný český překlad Alice Flemrové.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Dareba - Beatrice Salvioni