Hlavní obsah

RECENZE: Vynikající Richard Müller nachází poezii i v beznaději

Novinky, Stanislav Dvořák

Těžce melancholická deska 55 zapadá do Müllerovy bilanční série alb 33 - 44. A není o nic horší než předchozí číslovaná alba.

Foto: Universal

Richard Müller

Článek

„Krása vždy bývá trochu smutná,“ zpívá Richard v písni Žena z fotky Helmuta Newtona a dejme mu za pravdu. S krásou se humor tak nějak tluče. V převážně, ale ne výhradně volnějších rytmech a aranžích evokujících příšeří barů, se mu krásno opěvuje lépe.

Skladby napsal Ondřej Brzobohatý (Gregor) a otextoval Petr Uličný, který odvedl nadstandardní práci, v běžném popu nevídanou. Jestli se tu něco dotýká absolutní špičky, tak jsou to - při vší úctě ke zpěvu a k hudbě - bohatě metaforické texty.

Foto: Universal

Richard Müller: 55

Pětapadesátka přinesla nejen smutek, je v ní především klid, vyrovnanost s osudem. A celá deska je vyrovnaná také kvalitativně, udržuje si slušnou úroveň a šansonově-rockovou atmosféru až do posledního tracku, rekapitulační zpovědi 55, která v Müllerově podání působí velmi osobně.

V případě skladeb Čo ak tam hore nikto nie je a Julia Roberts se dá mluvit i o rádiových hitech, což neznamená, že by to bylo primárním cílem nové desky Richard Müllera (nebo kteréhokoliv jiného dobrého muzikanta).

Celkové hodnocení: 80%

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám