Článek
Název knihy připomíná místo, kam se ostatky „politických“ svážely. K severní zdi Ďáblického hřbitova, do velkých jam. V šachtách tam přitom končívali „političtí“ již za 2. světové války, kdy Čechoslováky vraždili Němci.
Po roce 1948 jsme vrahy rekrutovali z našich, česko-slovenských řad. Německé metody mučení ještě přitvrdili a podobně jako oni vraždili a trestali za domnělé hříchy rodičů úplně malé děti. K nim patří v knize i chlapeček, který vyrůstá v dětském domově. V prostředí, kde ho nikdo nemá rád. Má totiž špatný kádrový profil.
Narodil se mámě, již režim jako nespolehlivou potrestal několikaletým vězením. Jednoho dne se ale chlapečkův osud změní. Maminka si pro něj přijde. Unese ho s jediným cílem: emigrovat na Západ. Jenže ten, kdo je má přes hranice převézt, je agent StB. Říkají mu Strýček a dovede je na čáru jen proto, aby byli zabiti. Muž s dírou v srdci pak vidí vraždu maminky a jedna z kulek projde i poblíž jeho srdce. „S ní přišlo do mého těla zlo,“ shrnuje událost věcně.
Velký knižní čtvrtek připadá na 23. března
Smyslem jeho života se následně stává pomsta lidem, kteří v 50. letech ničili životy jiných jen kvůli prospěchu, své bestialitě nebo jen proto, že to pro ně bylo „pohodlné“. V dnešní době se cítí již beztrestně, jsou staří, na „hříchy mládí“ dávno zapomněli, nebo jich ani nelitují. Jenže Muž s dírou v srdci je zná. Ví, že trestu jeden po druhém neujdou.
U severní zdi přes vše naznačené není klasická detektivka. Z pohledu žánru autorka zdatně lavíruje mezi literaturou faktu a románovou fikcí. Ty maminky a děti měly kdysi jména. Žily, trpěly. Měly-li dospělé ženy štěstí, po letech vyšly i na svobodu. Nemocné, zlomené, a bez dětí, které se na Pankráci narodily a zemřely či „kamsi“ zmizely.
Slova autorky Petry Klabouchové
„Těm dětem nevzala život nějaká ideologie, bylo jim sotva pár hodin. Zemřely kvůli obyčejnému lidskému zlu, nezájmu, nenávisti nebo osobnímu profitu. Na pomníčcích dětského hřbitova je dnes víc než čtyřicet jmen. Co mě ale šokovalo ještě víc, byly osudy dětí, které se ve vězení narodily a přežily, dostaly nové jméno a byly tajně umístěny v náhradních rodinách. Obvykle v rodinách z řad Vězeňské služby, StB nebo SNB. Těch mohlo být až šest set. Dneska jsou to senioři, kteří celý život považovali za rodiče třeba i lidi, kteří jejich biologické rodiče pronásledovali, mučili nebo zabili. Trestní stíhání v souvislosti s odcizením dětí nebylo nikdy zahájeno, z právního hlediska totiž není možné pátrat po nových jménech adoptovaných dětí,“ vysvětluje v rozhovoru pro Kavárnu Hosta.
Jak říká sama autorka v doslovu, svou knihou chtěla hlavně poukázat na skutečnost, že brutální činy z československých věznic, vraždy, krádeže dětí, znásilňování, týrání žen, i těch těhotných, nebyly dosud potrestány. Chyběly prý důkazy. Ty, co byly, dávno zmizely a s nimi i osudy lidí, kteří se provinili často jen tím, že s komunisty nesouhlasili. Ve špatný čas, na špatném místě, nezřídka před „kamarády“.
A jen na okraj. K vyměření spravedlivých trestů pro tyrany z 50. let nikdy nebyla ani zjevná politická vůle. Mezi poslanci i po roce 1989 nechyběli ti, kteří jejich činy hájili. Mučiteli nevinných byli nezřídka jejich, leckdy milující a milovaní, rodiče…
| Petra Klabouchová: U severní zdi | |||
|---|---|---|---|
| Host, 2023, kniha vyšla v rámci akce Velký čtvrtek, 23. března | |||
| Hodnocení: 90 procent |
RECENZE: Země Marka Epsteina. Příběh silné ženy, jíž rodinu vzali i dali Němci. Příběh naší vlasti
RECENZE: Modrooká Neonila. Mrcha, co uměla žít se Sověty, Němci i demokraty
Může se vám hodit na Zboží.cz: U severní zdi - Petra Klabouchová