Hlavní obsah

RECENZE: Vokální soubor Roomful of Teeth ukázal možnosti lidského hlasu

Dnes 16. 11., 11:52

Festival Prague Sounds ve svém multistylovém programu vždy nabízel koncerty přibližující soudobou hudbu. Nebylo tomu jinak ani letos, kdy v Divadle X10 vystoupil v pátek americký vokální soubor Roomful of Teeth soustřeďující se čistě na soudobou hudbu.

Článek

Roomful of Teeth nejsou sice jménem kalibru otce minimalismu Stevea Reicha, ale přiblížili u nás relativně neznámou scénu současné vokální hudby využívající rozšířených vokálních technik, se kterou přišla Meredith Monková.

Soubor ukázal neobyčejné možnosti lidského hlasu, protože čerpal ze všech možných pěveckých technik, ať už sborového zpěvu, nebo i z jódlování či hrdelního zpěvu. Co vše jde udělat s lidským hlasem, ukázala Pulitzerovou cenou ověnčená Partita for 8 Voices Caroline Shawové, která v ní ve snaze přetavit tradice americké hudby využila neuvěřitelně široké množství postupů. Skladba tak byla velmi plastická, ovšem místy se zdálo, že cílem se nakonec stal samotný prostředek, že hlavní bylo ukázat možnosti lidského hlasu.

Závěrečná Vesper Sparrow zase ukazovala, jak lze zpracovat nápěvy severoamerické strnádky večerní (Pooecetes gramineus) pro vokální sbor.

Vrchol ve vlnách

Paradoxně působivější než skladby ukazující na ohromné možnosti lidského hlasu proto byly ty uměřenější. Vrcholem byla On Stochastic Wave Behaviour od Leilehuy Lanzilottiové, snažící se zachytit pohyb vln na oblázkových plážích. Velmi niterné dílo nesklouzávalo k prázdné exhibici, i když k tomu téma nápodoby lámajících se vln mohlo svádět. Hlavně odráželo pomalé změny podoby oblázkové pláže. Logicky proto mělo hodně blízko k minimalismu, protože jde o dlouhodobý proces, což ukazovalo závěrečné dlouhé zklidnění a práce s dynamikou a pianissimy.

Podobně působivá byla čtvrtá věta Bits Torn From Words od Petera S. Shina, který pracoval s rozvojem motivu. I když gradovala a objevovaly se v ní šepoty nebo hlasité dýchání, nepůsobilo to jako zbytečný ornament. V obou těchto skladbách přitom byla patrná návaznost na odkaz Monkové.

Přes výše položené otázky, které se ale více týkají skladatelů než interpretů, byl páteční koncert mimořádný a není divu, že si publikum vytleskalo několik přídavků. Osobně bych ovšem raději soubor slyšel v nějakém chrámu, kde by se dalo využít přirozené akustiky prostoru.