RECENZE: Voe, to se povedlo! Volha přivezla nejen vzpomínky

Dokonalým skloubením archivních záběrů s natočenými, kostýmy a zařízením bytů a kanceláří, které přesně kopírovaly dobu, tvůrci seriálu dokázali přesně navodit atmosféru naší nedávné historie.

Volha začala v sedmdesátých letech a končila revolucí v roce 1989. Zachytila všechny důležité historické okamžiky, Chartu 77, podpis Anticharty, kdy se řidiči podivují, kolik miliónů lidí ji podepsalo, ale pak dojdou k závěru, že je to jasné, když ji podepisovali při přebírání výplaty nebo při prezenčkách na schůzích, každý vlastně několikrát.

Připomněla spartakiádu v roce 1985, výbuch jaderné elektrárny v Černobylu o rok později, návrat komunistického agenta Minaříka ze západu a jeho televizní rozhovor. Přestěhování televize na Kavčí hory a rok 1989 a s ním podpis Několika vět a listopadovou revoluci.

Tím vším projížděl Standa Pekárek, který po přímluvě své matky dostal místo řidiče v ČST. Jeho jediným snem bylo řídit služební volhu, s ní jezdit pro Hulizu (zkratka redakce Humor a lidová zábava) a vozit Karla Gotta. Pro jeho splnění byl ochoten udělat cokoli. Tedy, stát se i spolupracovníkem komunistické tajné bezpečnosti StB.

Standa Pekárek, jednodušší člověk, měl svůj cíl - mít se dobře. Několikrát od něj také zaznělo, že za svůj život přečetl jen jednu knihu, Klapzubovu jedenáctku, a tím s literaturou seknul nadobro.

I svého řídícího důstojníka Labského často donutil k nevěřícnému kroucení hlavou. Na druhou stranu, jak řekl jeho kolega estébák Flégr, dobrého práskače abys pohledal. A tak Standa jednou za lepší auto, podruhé za byt, potřetí za návrat za volant volhy a po čtvrté za výlet do Vídně na mistrovství světa v hokeji práskal na své kolegy. A ničil jim životy.

Standu výborně zahrál Kryštof Hádek. Antihrdinovi dokázal vdechnout zábavnost. Jeho „třesu, šéfe, třesu“ nebo za každým druhým slovem „voe“ se hned tak nezapomene. (I když třesení bylo převzato z filmu Frajer Luke s Paulem Newmanem.) A jeho vstupy v různých reportážích, začínající vždy stejně: Odpovím vám protiotázkou, asi také nezapadnou.

Seriálové postavy postupem času stárly a kromě Standy se i vyvíjely. Za vyzdvihnutí stojí postava Standovy matky, kterou hrála Klára Melíšková, razantní žena, která se nemaže s okolím, protože svět se nemaže s ní, na své razanci ubírala s přibývajícím věkem a nespecifikovanou nemocí.

Na stará kolena měla doma dvakrát rozvedeného syna a jediné přání vidět tři vnoučata, kterým z dýšek něco našetřila. Po její smrti se Standa ohradí proti tvrzení, že je celý po ní, protože „máma byla vždycky sobec“, a za její ušetřené peníze si odkoupí televizní volhu.

Tomáš Jeřábek s lidskostí zahrál produkčního Horáčka, který balancuje na hraně, když od bratra, který utekl do Vídně, dostává exilové knihy, které dává dál, ale zároveň přiznává, že si podal přihlášku do strany, aby se jeho dcera, kterou sám vychovává, dostala na školu.

Režisérka Válová Anny Geislerové je ženou pevných názorů, ze kterých neustoupí, a i díky Standovi se nakonec ocitne ve skladu na Vlachovce. A Bob Klepl jako režisér Truhlář, na kterého Standa provalí, že je gay, je po vydírání StB donucen k podpisu spolupráce. Po nevydařené sebevraždě a pobytu v blázinci se vrací do televize a tiše spolupracuje.

Pod scénářem minisérie Volha je podepsán autor knižní stejnojmenné předlohy Karel Hynie, režisér Jan Pachl a Jan Novák. I když se někomu může zdát, že takhle to v ČST chodit nemohlo, na ty, co tu dobu v ní zažili, dýchá z obrazovek pravý opak.

Karel Hynie, který knihu Volha podle svých vzpomínek napsal v roce 2008, do televize nastoupil začátkem sedmdesátých let a pracoval zde jako produkční.

Minisérie Volha je další z řady zdařilých dobových připomínek. Dobře natočená a skvěle zahraná.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kniha: Volha - Karel Hynie