RECENZE: Vladimír Mišík vystoupal ještě o kus výš

Jestliže byla deska Jednou tě potkám zdařilým výsledkem tvůrčího spojení zástupců dvou hudebních generací, novinka Noční obraz je jeho korunovací s tím, že bude-li pokračování, není vyloučeno, že bude korunovace další. Ti dva si zkrátka sedli, jejich hudební vnímání bezvadně souzní a oba přitom využili svých nejlepších interpretačních i autorských schopností.

Mišík zpívá na nové desce s chutí, ve velice dobré formě, s energií odpovídající jeho věku a s maximální funkčností svého projevu v každé skladbě. Jeho přednes je klidný stejně jako celé album. Proti tomu předešlému je totiž Noční obraz zbaven jakýchkoli napětí. Jestliže s přihlédnutím k textům budeme vnímat jako jeho hlavní témata noc a bilancování spojené s oslavou života, pak je to atmosféra naprosto přirozená.

Mišík nahrál desku s Ostrouchovovou skupinou Blue Shadows. Tvoří ji zruční muzikanti, hraví a nápadití. Společně zaranžovali písně tak, že je albový celek kompaktní, přitom hudebně bohatě barevný. A tak se vedle tradičního mišíkovského rockového písničkářství ve skladbách objevují vlivy jazzu, blues, country, folku či gospelu, to všechno dávkované tak, že to nebudí pozornost jako zvláštnost, ale jako znamenité posunutí nálady alba ke stylům, k nimž má Mišík pocitově blízko.

Kromě toho si své poctivé penzum práce na albu odvedli hosté ze zahraničí (Blind Boys of Alabama, Jamey Haddad, Davy Spillane, Dónal Lunny, Jerry Douglas a další) i domova (Ondřej Pivec, Radek Baborák Orquestrina, Lenka Dusilová, Robert Křesťan a další). Dostali tolik prostoru, aby mohli svou zručnost předvést, přitom si píseň neukrást pro sebe a ponechat ji v mišíkovském duchu. Ten pak zaručuje již zmíněný charakteristický zpěvákův přednes.

Skladatelé Ostrouchov, Mišík a v jedné spolupráci i Ondřej Pivec (Sen) napsali opravdu krásné písničky. Bez výjimky, protože na téhle desce není taková, o které by se dalo jakkoli pochybovat či by nezapadala do nálady kolekce. V textech se opřeli o výrazné verše českých básníků (Jan Skácel, František Hrubín, Václav Hrabě a další) a také podobně naladěného Mišíka, když například jeho text Nad útesem dění si s básněmi mistrů slova v ničem nezadá.

Mišík je v textech osobní, což je patrné v upřímně aktuální Krok sun krok, pocitových Sen a Nemohu spát či ve vzpomínkových Šedesátých létech. Na konci alba je pak Ostrouchovem zhudebněný text Davida Stypky (Děkuji), který dokonale charakterizuje Mišíkův dojem ze života, jenž mu je dál dáván. A byť se ten moment přece jenom přibližuje k patetickému vyznění, nic takového se díky přednesu, náladě písně i realitě nestalo.

Noční obraz je výtečné album. Snoubí se v něm profesionalita, vášeň, emoce, profesní erudice, a byť je poklidné a někdy trochu temné, i radost z hudby i bytí. Vladimír Mišík na něm vystoupal ještě o kus výš.

 Hodnocení 100 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: