Článek
Důvody, proč právě dnes hrát Višňový sad, z inscenace nevyčteme. Čičvák v programu píše o touze po svobodě, motivované pocity z lockdownu, višňový sad je pro něho ostrovem vysněné svobodné kreativity. To však je příliš obecné, navíc jevištně nevyložené téma.
Raněvská v podání jistě vynikající Gabriely Míčové je složena z několika poloh. Cynickou a vyhořelou bytost střídá se sentimentální rozněžnělostí, upovídaný a přecitlivělý Gajev Radka Valenty budí ze všeho nejvíc shovívavý soucit. Aňa Anny Kameníkové je přerostlým dítětem pokoušejícím se svést přestárlého Trofimova Jana Teplého, který jako by si vyměnil roli s dychtivě akčním a vizionářským Lopachinem Adama Vaculy, jehož vztah k Varvaře Pavly Gajdošíkové je prakticky nijaký, zpochybněný jeho naznačenou homosexualitou.
Každý jako by hrál sám za sebe, bez vztahů a každý trochu jiným hereckým stylem. Platí to i o přehrávaném Jepichodovi (Martin Němec), osaměle trčící Charlottě (Hana Seidlová) a k nesnesení ukomikovaném Simeonovi-Piščikovi (Denny Ratajský), z něhož inscenace udělala málem hlavní postavu. Nevzrušivá inscenace plyne od repliky k replice bez čitelného tématu. Hercům navíc není přes poměrně hlučnou hudbu moc rozumět.
Scéně dominuje obří plátno s promítaným filmem zelené plynoucí řeky, jejíž voda po dramatické scéně prodeje statku popisně zrudne do krvava a poté až do konce zůstává kalná. Zelená je i plocha jeviště pokrytá bůhvíproč umělým trávníkem (sponzorský dar zmiňovaný režisérem v programu?), kde dům je zanořený jako zemljanka v zemi. Kostýmy od večerních toalet Raněvské i Duňaši přes červené kecky Trofimova až po růžové sako Lopachina a černý frak Firse (Pavel Nový) dokreslují inscenační všehochuť.
Text Višňového sadu nabízí hercům bohatě odstíněné postavy a divákům zamyšlení o mnoha zásadních životních otázkách. Inscenace Martina Čičváka však zůstala trčet někde uprostřed výkladu a v divácích možná utvrdí mylné přesvědčení o nudné užvaněnosti Čechovových her.
| Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad |
| Překlad a dramaturgie Daria Ullrichová, režie Martin Čičvák, scéna Hans Hoffer, kostýmy Sylva Hanáková, hudba Ivan Acher. Premiéra 13. září v Divadle pod Palmovkou, Praha |
Hodnocení: 50 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: