RECENZE: Viewegh se s novým románem ukvapil

Melouch je v podstatě příběhem v příběhu. Postava scenáristy Michala, kterou lze jako autobiografickou rozpoznat na první dobrou, vypráví námět na scénář svému příteli, slovenskému producentovi Jožovi.

Dva staří přátelé, jejichž životní cesty se ubírají značně netradičně díky jejich profesím – živí se jako gigolo a nájemný vrah – v něm spolu vyrážejí na dovolenou.

Ústředním námětem je ztráta paměti jednoho z nich. Ztráta fatální do té míry, že se neupomíná na nic ze svého dosavadního života a začíná nanovo, se zcela nepopsanou myslí.

Postavy obou přátel fungují spíše jako ploché karikatury, což funkčně poslouží k vyniknutí zamýšlených situací, ovšem brání hlubšímu a vrstevnatějšímu rozehrání jejich psychologie.

Román v sobě nese autobiografickou linku i ve druhé vrstvě. Viewegh sám prohlásil, že s příběhem muže, který zcela přišel o paměť, se reálně setkal a fascinoval ho natolik, že měl potřebu přetavit námět do literárního díla.

V knize je toho však příliš málo. Příběh je banální, jednoznačný a předvídatelný, byť je odvyprávěný se strýčkovskou bodrostí. Nevystupuje z něho autorská jistota, kterou bychom v případě Vieweghova renomé na české literární scéně očekávali. Snad jako by se obával rozvinout myšlenky i věty do šíře, ze strachu, zda je bude někdo číst.

Textem samozřejmě probíhají tradiční leitmotivy autorovy tvorby, třeba prostředí Zbraslavi, kde Michal svůj příběh vypráví, a řeka Sázava, která je zase útočištěm jeho postav.

Hra s fikcí a realitou v sobě nese úsměvný dialog mezi češtinou a slovenštinou a zavedení do tajů vzniku filmového díla je atraktivní, stejně jako koketování s nakousnutou krimi zápletkou a love story v jednom. Nicméně Viewegh neměl vydání nové knihy uspěchat, možná si měl nechat na psaní více času a pokusit se téma hlouběji a sofistikovaněji rozpracovat.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: