Hlavní obsah

RECENZE: Vězňova žena. Lovestory v nacistickém zajateckém táboře

Právo, Štěpánka Zenklová

28. 3. 2021, 11:34

Dvacetiletá Izabela žije za protektorátu v malé moravské vesnici Vražné s matkou a mladším bratrem. Starší bratr s otcem odešli bojovat k partyzánům. Příběh začíná v červnu 1944, kdy německý kapitán přivádí na jejich de facto zrekvírovaný statek skupinu válečných zajatců, aby pomohli při letních pracích na poli.

Článek

Tak Izza potká britského vězně Billa Kinga a mladá dvojice se do sebe zamiluje. Následuje společný útěk, zatčení a pobyt v táboře. To vše již Izza absolvuje v převlečení za muže, vydává se za němého vojáka.

Nebýt prologu popisujícího zadržení páru, jevil by se román britské autorky Maggie Brookesové na samém počátku jako další z příspěvků do edice červené knihovny. A navíc s těžko uvěřitelným dějem. Je nesnadné si představit, že se dívka s britským vězněm téměř před očima nacistických dozorců sblíží natolik, že jsou schopni útěk nejen naplánovat, ale i zrealizovat, dokonce se tajně vzít. Jenže příběh je založen na skutečné události a znovu tak dokládá, že život bývá často zajímavější než smyšlené vyprávěnky.

Autorka se nechala inspirovat vzpomínkami muže, který sdílel stejný domov důchodců jako její matka. Událostí podobných těm v románu byl v zajateckém lágru přímým svědkem. Brooksová se sice pustila do pátrání a řadu faktografických údajů ověřila, identitu ústředních hrdinů se jí ale zjistit nepodařilo.

Vymyslela proto Izzu a Billa, aby mohla jejich zvláštní příběh vyprávět. A vyprávění je to syrové a tíživé, jak už to u válečných osudů bývá. Nechybí napětí, velké emoce ani humor, který pomáhá přežít. Linii děje narušuje jen trochu nepochopitelné střídání osoby vypravěče. Většinou je jím Izza, to jsou ty čtivější části. Pohled Billa je však interpretován ve třetí osobě. To narušuje plynulost čtení a rozptyluje pozornost, když se čtenář musí zpětně ujišťovat, kde se story zrovna nachází.

Odradit by milovníky románů z období třetí říše mohla nepříliš povedená obálka s kýčovitou ilustrací, která jde zcela proti obsahu knihy. Ani jeden z protagonistů by nemohl vypadat jako dobře živený model s účesem podle poslední módy, hodinkami na ruce a náušnicemi v uších.

Tím spíš, že Izza od počátku společného útěku vystupuje jako muž. Obsah knihy se ale dobovým reáliím a historickým skutečnostem nijak nezpronevěřuje, naopak věrohodně řeší třeba i takové záhady, jak se dívka uprostřed mužského lágru mohla vypořádat s menstruací.