Článek
Loď Covenant s početnou posádkou kolonistů vyrazila na druhou stranu galaxie, aby kolonizovala planetu, jež se zdá být ideální pro život. Cestou dojde k nehodě, a tak raději přistane na méně vhodné, ale také přijatelné planetě.
První třetina snímku Vetřelec: Covenant je opakováním starých scénářů. Z mateřské lodi vyletí výsadek na povrch planety, odkud kdosi cosi vysílal. Výsadek vystoupí a najde dávno opuštěné budovy, kde se cosi skrývá. A co čert nechtěl, Vetřelci (několik nových typů) je chtějí zabít. Nastává očekávatelná postupná vyvražďovačka.
Co je tedy v Covenantu nového? Zejména postava androida, jenž má ze začátku tajemný náboj. V rámci Vetřelce jde o mírný posun, protože robot je v podstatě úchylný. Chová se nikoli jako robot (ani jako rozbitý robot), ale jako psychicky nemocný člověk s obrovskými komplexy, klasický bondovský zneuznaný génius, který se rozhodl nenávidět lidstvo. Postupně se bohužel dotýká až hranice parodie. Málokdo asi pochopí, proč se chce robot líbat s člověkem a proč musí poslouchat Wagnera jako nějaký old-school béčkový zlosyn, skrývající se ve svém sídle pod mořem.
Nová Ripleyová? Spíše ne
Michael Fassbender vám zahraje Richarda Wagnera.
Přistání na naznámé planetě
Akční scény ovšem velmi pěkně ubíhají, planeta je pečlivě výtvarně propracována a triky jsou fajn. Covenant není nudný. Udržuje napětí a herci slušně hrají.
Jen klasická Ripleyová chybí a Scott se ji snaží okatě a zbytečně nahradit novou, na krátko ostříhanou holkou (Katherine Waterstonová), což nefunguje. Nemá její charizma a herecky ji zastínil android Michaela Fassbendera.
Vetřelci mají ve filmu až neuvěřitelné štěstí, zato hloupost lidí je alarmující. Když ztepilý kosmonaut poslechne někoho, kdo je zjevně zlý, a nesmyslně nacpe hlavu do otevřeného vetřelčího vejce, místo toho, aby ho rozstřílel, divák se podivuje. A tak trochu zlomyslně mu přeje plně zaslouženou smrt.