RECENZE: Velké sólo pro Roberta Redforda a oceán

Sedmasedmdesátiletému představiteli mnoha velkých filmových postav přitom připravil úkol náročný nejen herecky, ale především fyzicky. Jeho hrdina mořeplavec je celých 106 minut filmu na plátně sám, jen s lodí a oceánem – někdy strašidelně rozbouřeným, jindy neméně děsivě tichým, ale rozhodně mlčícím. A mezi vším, co musí zvládnout, je i lezení až na vrchol lodního stěžně nebo podeplutí potopené jachty.

Film ovšem začíná docela nenápadně. Zkušený mořský vlk se plaví na jachtě Tichým oceánem, kolem něj jen klid, slunce, nádhera. Střetnutí s nákladní lodí plnou bot muže ani v nejmenším nevykolejí. Díru v lodi jednoduše přesným a dobře zažitým postupem zalepí a vydá se k nejbližší pevnině. Jenže katastrofy, které ho na téhle cestě mají potkat, se onou dírou teprve zdálky ohlásily, ještě ani nezačaly. Jak se stupňují nebezpečí, jimž se musí „jednočlenná posádka“ postavit, stoupá i respekt diváků nejen k Redfordovu hereckému výkonu, ale především k jeho postavě. Předností Chandorova příspěvku k podžánru mořského katastrofického filmu je, že nepracuje jen s houfy žraloků a selhávající technikou.

Boj o přežití staví vedle šikovnosti a zdatnosti i na rozvaze a dodržování předepsaných pravidel. V situaci, kdy už divák správně předpokládá, co všechno ještě bude muset muž zvládnout, a kdy by se možná mohl začít nudit (není to první setkání se žraloky či bouřkou v kině), je napětí budováno prostřednictvím chování Redfordovy postavy, jeho schopností uvažovat přesně, střízlivě, nepodlehnout panice.

Na zážitku se logicky podílí velkou měrou i kamera, která se přesouvá z celkových pohledů na nekonečnost oceánu až na detaily mužovy tváře. Jen těch filmových minut mohlo být přece jen o deset patnáct méně.