RECENZE: Ve Frýdlantě hráli skvěle všichni

Multiinstrumentalista, spisovatel a propagátor Járy Cimrmana Evžen Hedvábný alias Karel Velebný vtiskl v roce 1984 dílně nejen muzikantské posvěcení, ale i smysl pro humor, který žije v jeho „hláškách“. Tu nejcitovanější – „Nelze říci, že tu něco nehraje.“ – rozvinul spoluzakladatel dílny Aleš Benda konstatováním: „Ve Frýdlantě hraje všechno a všichni.“

Tato věta zazněla i na úvod středečního koncertu lektorů na zámeckém nádvoří, který patří k ojedinělým jazzovým zážitkům – osmnáctičlenný lektorský sbor tvoří špičkové osobnosti, jež se sejdou na pódiu jen jednou do roka, a to právě na frýdlantském zámku. A vždy to stojí za to.

Karel Růžička, který od smrti Karla Velebného vede LJD v jeho duchu až do dnešních dnů, zahájil koncert svými fanfárami v podání frekventantů a poté otevřel koncert s další desítkou lektorů osobitým podáním blues Milese Davise, kdy z pódia mizeli hráči po svém sólu po vzoru Haydnovy symfonie „Na odchodnou“.

Na pódiu se během tříapůlhodinového koncertu vystřídalo dalších jedenáct unikátních sestav, v nichž hráči servírovali posluchačům prvotřídní jazzové hodování. Jiří Stivín střídal příčnou i basovou flétnu, altsaxofon i sopraninovou zobcovku a na vše zahrál výtečně, Američan Skip Wilkins nejenže úžasně zazpíval song Marilyn Monroe, ale předvedl se opět i jako vynikající pianista. Jeho kolegové Gary Rissmiller (bicí) a Neil Wetzel (saxofon), kteří přijeli letos do Frýdlantu už podesáté, si opět získali srdce i duše jazzového publika obrovským nasazením a radostným muzicírováním.

Ale to platí vlastně o všech účinkujících, od nejmladších až po seniora LJD, letošního osmdesátníka, tenorsaxofonistu s krásným českým jménem Svatobora Macáka. Opět ve Frýdlantě předvedl své výsostné swingové cítění, krásný tón a noblesu, pokoru a lásku, s jakou k jazzu přistupuje. Se Zdeňkem Fišerem, Pavlem Razímem, Skipem Wilkinsem a Josefem Fečem ukázali, co to znamená, když na sebe muzikanti dokonale slyší a jazz jim zraje pod rukama jako víno.

Totéž lze říci i o letošním pětasedmdesátníku Karlu Růžičkovi a jeho triu (s Fečem a Rissmillerem), jemuž to šlapalo a byla radost je poslouchat. A o frýdlantské sestavě Blues Bandu Luboše Andršta, která vystřihla dva bluesové standardy – Hoochie Coochie Man a Sweet Home Chicago – nádherným způsobem s úžasnými Andrštovými sóly, která míří omamně výš a výš, až se zdá, že je to už nemožné. A s charismatickým zpěvem dalšího milovaného „frýdlantského Američana“ Lee Andrewa Davise.

K přednostem LJD patří, že si z řad frekventantů vychovává nové lektory, a ne ledajaké, jak ukázali trumpetista Miroslav Hloucal, kytarista Adam Tvrdý i vibrafonista František Krtička. A výborný byl opět saxofon Rostislava Fraše, pozoun Přemysla Tomšíčka, kytara Zdeňka Fišera, baskytara Zdeňka „Wimpyho“ Tichoty a klávesy Borise Urbánka.

Houslista Martin Zbrožek se představil i jako skladatel, klavírista Ľubomír Šrámek opět potěšil zpěvem a Karel Růžička si vychutnal pár sól na vibrafon. A celý koncert by nebyl ničím bez skvělé basy neúnavného Josefa Feča, který nechybí takřka v žádném seskupení, ani bez vtipného a zasvěceného komentáře Aleše Bendy.

Finále lektorského bigbandu patřilo jazzovému standardu Cherokee Raye Noblea s perfektními sólovými duety a rozloučení v podobě Hendersonova By By Blackbird. Další dva koncerty už patřily frekventantům a vzhledem k perfektní lektorské „předkapele“ to neměli snadné. Ale posluchači se mohou těšit letos hned na dva frekventantské bigbandy pod vedením Neila Wetzela a Garyho Rissmillera. A za rok na shledanou ve „Sweet Home Frýdlant“!