RECENZE: Varhaník a zároveň vrah?

Její nová kniha se jmenuje Varhaník z mrtvé vesnice a odehrává se na Karvinsku padesátých a šedesátých let v polské národnostní menšině. Chlupová se ukazuje jako řemeslně zručná vypravěčka, která se nebojí propojit mnoho postav, rodin, míst a událostí, přesto dokáže pavučinu vyprávění udržet v rozumné a pro čtenáře snesitelné míře.

Dvory jsou smyšlená obec zasazená do skutečných politických a historických reálií. Slouží jako symbol devastace některých pohraničních vesnic kvůli postupující těžbě uhlí. Autorka děj rámuje obdobím mezi lety 1953 a 1968, tedy zpočátku do společensky vypjaté doby komunistických perzekucí, kdy zrůdnost totalitního režimu dokázala téměř cokoli obrátit do protirežimní roviny.

Stěžejní postavou je vesnický učitel, který hrává v kostele na varhany. Kvůli jedné tragické nehodě, při níž zabije svého souseda, skončí na mnoho let za mřížemi. Život své rodiny i život svůj tím odsoudí k těžkým výzvám.

Inspiraci autorka našla v množství dobových příběhů i v jednom důlním neštěstí, kdy se utrhlo lano od výtahu a zemřelo několik horníků. Navíc dědeček jejího manžela byl varhaníkem v jednom kostele ve staré Karviné, který zbourali právě kvůli těžbě.

Dotkneme se hodně témat: od případů zpolitizovaných procesů přes soužití ve specifické profesní skupině až po otázky toho, jakou cenu za své chyby musíme zaplatit, aby spravedlnosti, která je někdy slepá, bylo vyhověno. A k tomu všemu ještě autorka přimíchá špetku romantiky i autistického chlapce s výjimečným hudebním talentem.

První třetina knihy, rozdělené na krátké kapitoly popsané datem a místem události, by potřebovala zesvižnit a zhutnět, protože až příliš dlouho čtenáři trvá, než vystoupá dramatický oblouk k vrcholu, na němž ho naštěstí autorka drží hodnou chvíli.

Danuta Chlupová ukazuje, že psát umí a slova neskládá halabala vedle sebe, zejména pasáže popisující pobyt ve Valdicích mezi vězni působí velmi autenticky, přesto by zvláště dialogy potřebovaly trochu větší péči. Podobně emocím by prospěly výraznější barvy, i když možná mírná emoční oploštělost byla autorčiným záměrem.

Danuta Chlupová se v případě této i předchozí knihy, v níž se dotýká životické tragédie, nevyhne srovnání s mnohem známější Karin Lednickou. V této disciplíně jí je dobrou sparing partnerkou, která si své skóre s každým dalším závodem zvyšuje a hlavní favoritce šlape čím dál silněji na paty.

Varhaník z mrtvé vesnice je kvalitně namalovaný obraz, kterému k niternějšímu čtenářskému prožitku chybí hmatatelnější, trojrozměrný efekt. Danuta Chlupová nakreslila dobrý portrét, ale mohla to být mistrovská mramorová busta.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Varhaník z mrtvé vesnice - Danuta Chlupová