RECENZE: V Brutálním vedru se všichni lidé chovají divně

K Zemi letí sluneční úlomek, který ji za třicet let mine, nebo se s ní srazí. Zatím způsobuje brutální vedro, pohříchu ne nepodobné tomu, které máme reálně za sebou. Ve filmových Pardubicích je 39 stupňů, v minulých dnech jsme zažili jen o pár stupínků méně.

Nicméně Hospodářskému slouží toto sci-fi východisko k tomu, aby zkoumal, co taková situace může udělat s lidmi, a aby si vyzkoušel, jak si on a rovněž v celovečerní tvorbě debutující kameraman Tomáš Uhlík dovedou hrát s kamerou, herci, drobnými situacemi.

Ústřední postavou je osmnáctiletý Vincent v podání režisérova bratra Vincenta Hospodářského, který se v úvodním obrazu masturbace probouzí do brutálně horkého dne.

Otec jeho výzvu, aby spolu něco podnikli, odbude, a tak se Vincent vydává za kamarády na chatu, kde doufá vedro přežít ve společenství vrstevníků. Na cestě pak potkává vesměs divné lidi, které charakterizuje jednak zesílený sexuální pud a jednak zvýšená agresivita.

Film se tedy skládá z jednotlivých scén, které drží pohromadě jen Vincentova cesta a vůle všech tvůrců, většinou kamarádů ze školy. Prospěla by propracovanější dramatická stavba, v níž by hrdina doputoval odněkud někam nejen z Pardubic na chatu, ale i vnitřně. Jednotlivé výjevy by měly mít společného přece jen něco víc než lepkavé horko.

Obavy a úzkosti své generace (ať je to klimatická krize, osamělost jedince mezi lidmi nebo cokoliv jiného) chtěli tvůrci zřejmě vyjádřit nesnesitelnými módními výrazy („jak jako?“), vyprázdněnými dialogy („Máte moc pěkný náušnice.“ „Dík. A to kafe je v pohodě?“ „Jo.“) i vzájemným oslovováním, při němž nepadnou jména, ale výhradně „chlape“ nebo „kámo“.

Brutální vedro je pokus, v mnohém velmi nedotažený a nezralý, širší než festivalové publikum ho asi neocení, ale jistý příslib talentu ke ztvárnění myšlenky a k obrazovému vyjadřování v něm přece jen je.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Kina