RECENZE: Úžasná hudba i podívaná diváky nadchne. Praha má konečně svého vysněného Fantoma opery

A na výsledku je to znát. Romantický příběh z prostředí pařížské opery opatřil náročnou výpravou scénograf Daniel Dvořák, který má s muzikálovou i operní velkolepostí bohaté zkušenosti.

A tak inscenace oslňuje barvitou jevištní nádherou při zkouškách opery Hannibal (s takřka opravdovým slonem), ponurostí podzemních katakomb, kudy Fantom jako bájný Charon převáží na loďce Christinne, prosklenou střechou pařížské opery, kam se uchýlí Christinne s Raoulem před Fantomovým hněvem, a řadou dalších scén, jež se plynule střídají, aby divákům připravily nová a nová překvapení.

Výprava sugeruje divákům dojem, že se ocitli v hledišti pařížské opery. Napomáhá tomu i fakt, že řadu akcí rozehrává režisér Petr Novotný i přímo mezi diváky v hledišti.

S výpravou si nádherou a zdobností nezadají ani kostýmy a paruky, dodávající lesk a historickou patinu příběhu o lásce znetvořeného Fantoma ke krásné zpěvačce Christinne.

K Fantomovi opery patří i řada triků, včetně slavné scény se zříceným lustrem. Třípatrový mohutný lustr umístěný nad hlavami diváků se opravdu zřítí – či spíše sjede po laně na jeviště, kde zůstane neporušený, aby v druhé polovině byl opět vytažen na své místo.

Fantom opery je ale především hudba Andrewa Lloyda Webbera a zpěv, vždyť o ten jde i v příběhu samém.

Soupeření debutantky Christine s operní divou Carlottou Giudicelli zvládly protagonistky sobotní premiéry na výbornou – v roli Carlotty zazářila suverénními koloraturami a křišťálovými výškami Tereza Mátlová, představitelka Christine Michaela Gemrotová svým výkonem rovněž přesvědčila, že je pro tuto roli výbornou volbou.

A v roli Madame Giry se velmi dobře uvedla i Miroslava Časarová, která kromě pěvecké jistoty zaujala i přísně strohou hereckou stylizací své postavy.

Po pěvecké stránce ztvárnil výborně titulní postavu Fantoma (kterému se bůhvíproč v překladu Jaroslava Machka říká trochu matoucně i Duch opery neboli D. O.) Marian Vojtko, jehož výkon co do pěveckých kvalit výrazně převyšuje všechny jeho předešlé muzikálové role.

Po herecké stránce však jeho Fantom postrádá charisma, jež v divácích budí soucit s jeho osudem. Zůstává víc mstivým hrdinou než nešťastně zamilovaným mužem.

Ještě větší herecké problémy má s Raoulem, Vikomtem de Chagny, Bohuš Matuš, který diváky o své lásce ke Christinne přesvědčí rozhodně víc zpěvem.

I proto scény vztahu Christine k oběma mužům nebudí ono absolutní romantické opojení, které Fantom opery předpokládá. Snad tuto kvalitu na scénu vnese alternující obsazení. V divadelně obratné režii Petra Novotného je na to úspěšně zaděláno.

Diváckým očím skrytý orchestr pod vedením dirigenta Michala Macourka hrál na sobotní premiéře s velkou vervou. Pochvalu si zaslouží company, především za pestrou baletní podívanou.

Fantom opery přinesl na scénu muzikálovou událost, na kterou Praha mnoho let čekala. Rozhodně diváky nezklame ohromující výpravností i hudebními kvalitami, které jeho inscenování vyžaduje.

A časem snad dospěje i k přesvědčivějšímu romantickému výrazu ve výkonech jednotlivých protagonistů. Diváci si to zcela jistě nenechají ujít. Premiérové publikum Fantoma přijalo s ovacemi vestoje.