Článek
Sarah Pauliová, novinářka a amatérská vyšetřovatelka se zálibou ve starých zvycích a pověrách, se zúčastní honosného večírku ve vídeňském hotelu Sacher. Mejdan však končí nálezem těla populární cukrářky Iris Reuterové. Maximilian Brücker, její velmi blízký přítel a majitel cukrárny, ve které pracovala, byl na večírku také. Pobýval na něm ale s jinou ženou a záhy se stal hlavním podezřelým.
Případ řeší inspektor Martin Stein. Na jednu z hlavních literárních postav je až příliš nenápadný, bez výrazných osobnostních znaků. Vymyká se možná jen tím, že při vyšetřování sází i na intuici své kamarádky Pauliové a dávkuje jí tolik informací, že by si za to u policie vykoledoval nejméně důrazné napomenutí.
Vražda v hotelu Sacher je knížka do drahých cukráren, v nichž se čas po čertech vleče, či na dlouhé večery, kdy čtenář nemá po ruce nic jiného na rozptýlení. Vyprávění příběhu je totiž velice zdlouhavé. Než se například všichni lidé z nejbližšího okolí zavražděné dozvědí, že se něco takového stalo, padne na to v překladu bezmála sto stránek. Dialogy jsou občas bezobsažné, informace si zainteresovaní sdělují pozvolna a přátelské a rádoby vtipné poznámky mezi některými postavami jsou spíše hloupé.
Okruh podezřelých není široký a usměrňování čtenářovy pozornosti k prvním z nich je tak násilné, že by bylo s podivem, kdyby se některý z nich o vraždu byť jenom pokusil. A když už je pak konečně jasné, kdo za vším stojí, po všem, co bylo třeba si kvůli tomu přečíst, se může docela klidně dostavit radost z toho, že příběh skončil.
Čtenář se nicméně alespoň dozví zajímavé informace o symbolice květin či o tom, jak se dělají drahé dorty a kam se chodí na nápady pro jejich výrobu. Jsou to sice témata pro jinou knihu, ale zaplaťpánbůh za to, že se dostaly do této. Kvůli nim to nebyl tak promarněný čas.
| Beate Maxian: Vražda v hotelu Sacher |
|---|
| Moba, překlad Eva Osinová, 392 stran, 329 Kč |
Hodnocení: 35 %