Článek
Už od rockové písně, jejíž vznik prý podnítila drásavá rozluka bubeníka Billa Warda s jeho manželkou, je nasnadě, že do vztahové frustrace se pohružuje i na alternativní straně stojící literát, který tentokrát opouští od předchozích autobiografických motivů.
Jeho poslední prózu rámují dva typy citů. Jednak mučivá a majetnická příchylnost k ženě, která partnerovu oddanost neopětuje, což s sebou nese nedozírné následky. Nevylučuje se však se souběžnou, čistou a bezpodmínečnou rodičovskou láskou ke společnému potomkovi, jež výbojnou emoci naopak vyvažuje.
Protagonista se značně pošpiněnýma rukama je ztělesněním jejich koexistence. Autor oba protipóly dokáže čtenáři zeširoka přiblížit, stejně dobře vykresluje mužovo žárlení skrze jeho niterný stav i rozporuplnou výchovu maličké dcery prostřednictvím vykrystalizovaných a častokrát úsměvných rozmluv otce s dítětem.
Autentické dialogy a vypravěčovy vnitřní pohnutky ovšem dalece převyšují příběh jako takový. Narušuje jej spisovatelova nadměrná úspornost děje obroušeného na holý základ, který si moc nehraje s rozvitými strukturami a bohatostí jazyka.
Pech, netající se svou zálibou v béčkových filmových titulech, zápletku halí do zakrváceného a místy také duchařského hávu, který by nicméně lépe pasoval právě na stříbrné plátno. Na stránkách rudá tekutina a vystřílená nábojnice prostě tolik nevynikají.
| Miroslav Pech: Hranice už nejsou, tati |
|---|
| Argo, 188 stran, 288 Kč |
Celkové hodnocení 60 %