Článek
Fenomén vydávání knih blogerů se šíří v posledních dvou letech většinou zemí. Nejčastěji se jedná o osobní zápisky daného blogera či vlogera, jindy o jím navržený fiktivní příběh či tvořivou knihu ve stylu Destrukčního deníku. Ve většině případů v sobě výsledná kniha snoubí paradoxní výsledek, kterým je titul nevalné hodnoty a přitom mimořádný prodejní úspěch, tituly se pravidelně umísťují mezi bestsellery.
Mariina kniha je jiná. Vedle v tomto žánru bohužel zcela ignorovaného nároku, kterým je literární hodnota textu, je navíc zábavná, vtipná, sebeironická a stylem osobitá. Co je v tomto žánru zcela neobvyklé, je, že kniha přináší nový a zajímavý obsah. Vypráví příběhy z hereckého prostředí, přibližuje každodennost hereckého řemesla i pražskou divadelní scénu.
Doležalová nemá, na rozdíl od většiny blogerů, obsedantní potřebu psát o sobě, o svém životě, stavět sebe samu na piedestal. Má své téma, nosné téma, kterým je originální. Navíc jako by uposlechla jedno ze základních a stovky let starých autorských pravidel – píše o tématu, o kterém má co říci, které zná, ve kterém se pohybuje, rozumí mu.