Článek
Je to vstřícný krok vůči fanouškům, kteří vždy čekají na čerstvé zboží, současně problematický krok kapely vůči sobě samé. Šestnáct písniček je totiž evidentně mnoho a na konci druhé poloviny alba některé skoro až splývají. Tři jsou v autorském profilu formace průměrné (Barvy, Oči, Draci), a tak kdyby se UDG rozhodli na desku nasadit pouze třináct kousků, bylo by to funkčnější.
Přitom má Emotikon výtečný rozjezd. Prvních šest skladeb má peprný melodický potenciál, jsou živelné, nápadité a podporují je slušné texty (byť některé obraty v dalších skladbách jsou až moc průhledné). Lze předpokládat, že drtivá většina z nich zůstane v koncertním repertoáru kapely. Navíc okamžik, kdy v písni Atomy začne zpívat hostující Jakub Děkan se svým nádherně posazeným hlasem, patří k nejsilnějším momentům desky.
UDG již nahráli ve své minulosti repertoárově silnější a vyrovnanější alba. Na Emotikonu se ale vyšvihli po zvukové stránce. S producentem Arminem Effenbergerem vytvořili kolekci se silným a živým zvukem, sofistikovanou, dotahující charakteristické elementy rodícího se soundu kapely do téměř finální podoby.
Je to významný krok, který nabízí ambici pro další desku. UDG by měli najít melodickou nespoutanost a divokost z prvních dvou alb, umožnit textaři, aby zůstal více básníkem než dělníkem slova, a ponechat si zvukovou vyzrálost. Pokud se tak stane, mohou ještě velmi mile překvapit.
UDG: Emotikon |
---|
Warner Music, 55:13 |