RECENZE: U2 se na nové desce noblesně ohlížejí i obhajují

Pod dohledem několika významných producentů současnosti se U2 podařilo připravit kolekci, se kterou se rozhodně v současném poprockovém světě neztratí. Třeba jenom proto, že se formace v minulosti naučila psát a prezentovat jasně uchopitelné skladby, které mají čitelnou melodii a nezahalují se do klamavých zvukových mlh, jak se to mnohdy v současném popu děje.

Každá písnička má jasný tvar i atmosféru a prospívá jim i to, že zpěvák Bono už dávno opustil své pěvecké manýry z osmdesátých let a jeho výraz je civilní. Jak už název desky napovídá, v textech se čtveřice vrací do minulosti. Jako by měla potřebu ji obhajovat.

V hledání odpovědi na otázku, co pro muzikanty znamená být v kapele, co pro ně znamenají nejbližší i ti v letech ztracení, čím pro ně jsou skupiny Ramones nebo The Clash či jejich mládí, jako by se utvrzovali v tom, že vždy činili správně. V tomto ohledu je kolekce i jakousi terapií, respektive hledáním odpovědí na otázky, které si kapela má právo po letech na výsluní klást. Tak soudržné texty U2 na žádné minulé nahrávce neměli.

Už první poslech desky je pozitivní. Úvodní skladba The Miracle (of Joey Ramone) má v sobě stadiónové chorály, silný kytarový motiv a pevnou melodickou linku. Every Breaking Wave je poklidná rádiová jistota s emotivním Bonovým zpěvem. Současně se nicméně zdá být zrychlenou verzí slavné With or Without You, starší skladby U2.

California (There Is No End To Love) je prvním přímým výletem do historie. Akcentuje ovlivnění postpunkem v osmdesátých letech minulého století. Balada Songs for Someone má pomalejší rozjezd, ale graduje do výbušné nálady, což jí v podání muzikantů, kteří mají tuhle stopu dobře nazkoušenou z historie, vyloženě prospívá. Iris (Hold Me Close) je další výlet do osmdesátých let, a to i s klasickým zvukem kytary.

Nutno podotknout, že takové výlety jsou na desce opatřeny moderním zvukem, který dávné časy evokuje hlavně aranžemi a náladou. Pokud by ovšem kapela od nutnosti znít aktuálně ustoupila, zapadly by skladby do zmíněné doby snadno a noblesně.

Raised By Wolves a Cedarwood Road jsou písně o mládí muzikantů v Dublinu, a tak není divu, že mají nádech tehdejší nové vlny. Syntezátorovou linkou jako z tvorby raných Kraftwerk zase startuje Sleep Like A Baby Tonight. Postupně však, díky aktivnímu vstupu kytary, nabírá rockový rozměr, což je možná škoda, protože prvotní nálada měla kouzlo zapadající do charakteru vzpomínání.

This Is Where You Can Reach Me Now překvapí názvuky reggae a novovlnného popu a závěrečná The Troubles má atmosféru volného osmdesátkového popu a kouzelně v něm svým hlasem čaruje zpěvačka Likke Li.

Album pobralo spoustu inspirací a přetavilo je ve vlastní hudební řeč. Dost nápaditou na to, aby s ním U2 uspěli, i velmi důstojnou od zkušené kapely, která je zvyklá být na špici, ba co víc – udávat tón. Rozhodně je to jedna z lepších desek, které U2 v posledních dvaceti letech vydali.