RECENZE: Two Door Cinema Club se inspirovali jen částí osmdesátek

Na prvním počinu Tourist History z roku 2010 bylo patrné, že trojice z města Bangor čerpá z indie popu a post punku. Postupně se však do její tvorby více vměstnávaly popové a taneční prvky. Na třetím albu Gameshow (2016) to bylo zjevné, na novince je to charakteristické. Zvukem se formace dostala až do osmdesátých let minulého století a evokuje tehdejší europop.

Deska False Alarm pojí vlivy popu, funku, diskotékové hudby i soulu. Je tedy stylově vcelku barevná a tím pádem svěží. Ona svěžest je samozřejmě dána ve velké míře taneční náladou písní.

Two Door Cinema Club byla od prvního alba formace bez hvězdné persony. Existovala nenápadně, přitom na sebe výrazně upozornila už debutovou deskou. Sálal z ní týmový duch, který koneckonců umocňuje i novou nahrávku.

V minulosti přicházela s drobnými zvukovými inovacemi, svou tvorbu osvěžovala a posunovala. Nedopřávala si v tom ale významné skoky. Činila tak delikátně a postupně, ctila kontinuitu. Posun v její tvorbě je nejlépe prokazatelný, vyslechne-li posluchač její první a poslední desku. Odkryje to smysl systematické práce formace i její kreativitu.

Album False Alarm působí dobře jako celek. Demonstruje to, co se v kapele aktuálně děje, je zábavné, mejdanové. Pokud ale budeme v jednotlivých písních hledat originalitu či nezapomenutelnost, nedostane se nám jí v takové míře, aby bylo možné nahrávku respektovat jako výraznou.

Pod hravostí zapadla rozhodná melodičnost, která v osmdesátých letech, k nímž se deska zvukem hlásí, hrála prim. Pravda, ve skladbách Nice To See You nebo Dirty Air jsou nápadité motivy, ale na albu nepřevládají. Celkový dojem z celku zastírá jednotlivosti.

Hodnocení: 60 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: