Článek
Jsou na ní od roku 1990 a obohatili ji čtyřmi studiovými alby. Debut Undertow v roce 1993 v tom nejlepším smyslu slova šokoval. Složitá muzika Tool jako by vlepila výchovný pohlavek tradičně písničkovému stylu grunge, jenž v těch letech americkým pódiím dominoval. Zatím poslední počin se jmenuje 10,000 Days z roku 2006. A kdyby členové Tool naplňovali své představy, bylo už na světě nové album.
To se však zatím nestalo, a tak čtveřice postavila koncert na skladbách z let minulých a přidala k nim dvě výrazné novinky. Descending zazněla jako pátá v pořadí a svou estetikou pokračuje v hudební mluvě, která charakterizuje poslední dvě desky Tool. Je to rozsáhlý hudební epos, jenž si bere motivaci z art rocku sedmdesátých let, interpretuje jej ale mnohem zemitěji, drsněji a expanzivně.
Kytarista Adam Jones a Maynard James Keenan.
Skladba je plná drobných riffů a rytmických zlomů, stejně tak psychedelických kytarových stěn Adama Jonese, jenž nakonec kompozici vygraduje metalovým riffem, zemitou basovou linkou Justina Chancellora a atmosféricky hravých pasáží bicích Dannyho Careyho.
Zpěvák Maynard James Keenan, který si při koncertu stoupl do jedné linie s bubeníkem a rezignoval tak vlastně na post frontmana, je v ní ve svém přednesu sugestivní až rozčarovaný. To celé naznačuje, jaká by měla být deska, na kterou fanoušci Tool čekají už třináct let. Nesčetněkrát jim muzikanti během vystoupení dokázali, že v pozici, jakou na hudební scéně mají, nemohou do světa vyslat album, o kterém nebudou stoprocentně přesvědčeni.
Druhá novinka Invincible je přístupnější, přitom ve srovnání s Descending zatěžkanější. Je pro Tool rovněž velmi typická. Ti totiž obecně vnímají hudbu jako divoký příboj. V písních se určité motivy opakují a vrství, především se ale neustále vyvíjejí. Muzikanti neustrnou na jednom riffu či pasáži, naopak je ve skladbě posunují, rozšiřují ji i proměňují, a neberou přitom vůbec z potaz tradiční stavbu písní ani obvyklá pravidla.
Maynard James Keenan v O2 areně.
Jejich kompozice jsou důsledkem tvůrčí svobody obepnuté rockovou hutností a předsevzetím překvapovat. Je v nich i něco temného až depresivního. Ten pocit kapela umocňovala projekcemi, v nichž se rozhodně nesázelo na pozitivní záběry. Obličeje postav, jež se v klipech objevovaly, byly zničené a smutné, jejich konání zvláštní a nervní. Celkově to ale byla kompletní show kapely Tool.
Vlastně i s francouzskou předkapelou Fiend, jež ve svém zvuku vyrážela z metalu, ale zasadila do něho i prvky art rocku, progresivního rocku nebo dalších metalových odnoží. Její skladby jsou také výpravné a v důsledku vyžadují po posluchači totéž, co skladby Tool. Nechat se pohltit.
| Tool, Fiend |
|---|
| O2 arena, Praha, 4. června |
Hodnocení: 90 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: