RECENZE: Tony Bennett očaroval publikum profesionalitou

Společně se svým kvartetem a písněmi proměnil velký prostor v komorní jazzový klub, ve kterém nebylo třeba decibelů a kde veškerá pozornost převážně staršího publika byla soustředěna na zpěváka, jeho čtyřčlenný doprovod a hlavně na písně swing-popového zaměření, jež vždy představovaly jeho silnou stránku.

Nebylo náhodou, že Bennetta, po kratší směsi standardů pouze s kvartetem, ohlásil nahraný hlas Franka Sinatry. Patřil k okruhu jeho dobrých přátel a hodně písní měli společných.

Bennett pak v tmavém obleku s červeným kapesníčkem nabídl od příchodu a první písně Watch What Happens ve velké „šňůře“ celkem 24 písní jen s malými pauzami a takřka bez velkého slovního doprovodu. Tím doslova očaroval publikum. Stále skvělý srozumitelný hlas, kdy se nic z textu neztratí, schopnost ponořit se do písně, vynikající frázování, a dokonce intonačně přesné vyšší polohy. Profesionální výkon, kde je samozřejmostí zapamatování si textů a kde stále vestoje a někdy i v pohybu je zpěvák v kontaktu se spoluhráči i s publikem. Připomněl i svou první nahrávku Boulevard of Broken Dreams, krátce vzpomněl i na Lady Gaga, se kterou vydává album, a ocenil gratulaci Charlieho Chaplina k nahrávce jeho Smile.

Tu zazpíval jako část přídavků, když lidé v sále ovacemi vestoje dvakrát hlavní hvězdu viditelně dojali. V hlavním programu zazněla většina jeho hitů včetně Cold Cold Heart, Just in Time, The Good Life i popové standardy jako Shadow Of Your Smile a For Once In My Life. V závěru samozřejmě jeho největší hit I Left My Heart in San Francisco. Příznáním k „sinatrovské“ tradici byl poslední přídavek Fly Me To The Moon.

Oceňme i sehrané skvělé doprovodné kvarteto, zejména pianistu Mikea Renziho a kytaristu Graye Sargenta, se kterým často zpíval Bennett jen ve dvojici v nejkomornějších momentech večera. Koncert neměl žádného nečekaného hosta, jen před nástupem kvarteta osobně ohlásil americké hosty zpěvák Jan Smigmator, Bennettův obdivovatel.