RECENZE: To? Po dvou hodinách už se nikdo nebojí

Hororový thriller a zároveň nejnovější film To se nezařadí k těm špičkovým z hlediska Kingových předloh, ale pořád je to solidní příspěvek v rámci žánru s dobrými výkony mladých herců.

Ve městě Derry se již po desítky let v pravidelných intervalech ztrácejí děti. Proč a kam nikdo neví a po pravdě řečeno se tím policie zabývá méně, než by bylo záhodno. Jsou to tedy zase děti, které začnou, dílem v rámci prázdninových her a dílem pod vlivem vlastních těžkých traumat, pátrat.

Kdyby To nebyl horor, byl by to vlastně velmi dobrý film o dětském strachu a o tom, jak ohromný vliv na něj má svět dospělých. Rasismus, xenofobie, školní šikana i domácí násilí, sexuální zneužívání – to jsou témata, která King dokáže poskládat do umně vystavěného příběhu, v němž do sebe všechno logicky zapadá.

Podává obraz o problémech, které sužují svět dětí i dospělých jak v osmdesátých letech minulého století, kdy se film odehrává, tak dnes. Snad jediné, co se změnilo, jsou technologie. Tehdy nebyly mobilní telefony, internet ani sociální sítě. Ale to podstatné se nezměnilo.

Pořád je tu strach, s nímž není snadné bojovat, protože je všudypřítomný, a teprve když se mu člověk postaví, je s to rozlišit, čeho je třeba se bát doopravdy a co je „jen“ pocit obav z neznámého, budoucího.

Kniha i film To ovšem horor jsou. Takže je v nich postava tančícího klauna – zosobněného zla, které děti unáší, mučí a zabíjí. Postava, o níž se nedozvíme, odkud se vzala a proč, byť je tu náznak čehosi velmi temného v minulosti, což se zřejmě ukáže až ve dvojce, kterou závěr filmu doslova ohlašuje. A je v nich samozřejmě i množství velmi lekavých scén, které sice občas postrádají logiku, ale děsí potoky krve, křikem a hrůzou.

King je nepochybně mistr ve stavění zápletky, formování postav, budování napětí. Jenže toho hororového je ve filmu moc. Tolik, že při dvouačtvrthodinovém filmu to přestává působit, byť jsou jednotlivé scény natočeny sebeděsivěji. Nakonec si na ně divák zvykne a už jen s větším či menším zájmem sleduje, jakým způsobem a s pomocí kterých zbraní se děti s klaunem vypořádají a koho zabijí, aby se svých strachů zbavily.

To je vlastně v případě hororového žánru, kdy by se člověk měl strachem třást až do samého konce, značný problém. A velmi sladkobolný kýčovitý konec dopadá na horor jako příslovečná pěst na oko tím spíš, že na dvojku upozorňuje tak okatě, že diváka už může zajímat snad jen to, kteří dospělí herci budou příští hrdiny, kteří si setkání za pár let stvrdili pokrevním bratrstvím podle Vinnetoua a Old Shatterhanda, hrát.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: