Hlavní obsah

RECENZE: Tmavomodrý svět Jana Wericha

Právo, Radmila Hrdinová

Po životopisném pohledu na Medu Mládkovou měla v pondělí premiéru další hra stejného tvůrčího týmu s prostým i výmluvným názvem Werich. Na letní scéně pražského Musea Kampa ji nastudovala režisérka a choreografka Adéla Laštovková Stodolová podle scénáře Daniely Sodomové.

Foto: Petr Kadlec

Václav Kopta (vlevo) a Vojtěch Kotek se dělí o postavu Jana Wericha.

Článek

Scénograf Marek Cpin vytvořil jednoduchý tmavomodrý prostor obklopující mohutný platan tvořící dominantu nádvoří. Na jeho zadní stěnu se promítá zmnožené dění na scéně i výtvarné koláže, jež spolu s hudbou a pohybem dynamizují inscenaci. Jediným scénickým prvkem je mobilní nebeský trůn, z něhož již zvěčnělý Jan Werich shlíží na dění na zemi a klade si otázku, jaký obraz tu o něm zůstal a jak ho vidí dnešní mladá generace.

A protože Werich má v inscenaci dvojí fyzické vtělení, umožňuje mu vést jeho mladší, provokativnější já v podobě Vojtěcha Kotka dialog s usedlejším Werichem Václava Kopty.

Inscenace se odvíjí chronologicky jako encyklopedické heslo Jan Werich. Od dětství a problematického vztahu rodičů přes seznámení s Jiřím Voskovcem a společná studentská léta až k založení Osvobozeného divadla a seznámení s Jaroslavem Ježkem i Zdenkou Houskovou.

První polovina, která končí odchodem do amerického exilu, je ale až neúnosně zahlcená fakty, diskusemi i citáty známých výroků i forbín, zatímco ve druhé se už daleko víc rýsuje téma nerozlučnosti i rozdílnosti Wericha a Voskovce i proměna Jana Wericha v instituci deformovanou režimem. Narůstají jak rodinné problémy, tak existenciální otázky kladené Werichem, a od lehce hravé atmosféry první části inscenace těžkne k tragičtější poloze.

Režisérka Laštovková Stodolová inscenaci ve spolupráci s choreografkou Lindou Rančákovou rozehrává tanečními výstupy na hudbu Jaroslava Ježka, jehož s velkým citem, humorem a něhou ztvárňuje Matouš Ruml. Kotek i Kopta provádějí diváky Werichovým životem beze stopy sentimentu i kopírování, vytvářejí živou a dvojjedinou postavu tvůrce a člověka zrcadlícího složité osudy Československa první poloviny dvacátého století.

Výbornou volbou je Daniel Šváb pro Voskovce. Má jeho noblesu, neklid i empatii pro osobní i společenské zázemí Voskovce a Wericha. Ale pochvalu zaslouží všichni, včetně taneční party a Hot sester interpretujících Ježkovy a americké hity i před představením a během pauzy.

Werich je inscenace, která šťastně naplňuje jak nároky letní open air produkce, jež má diváky pobavit, tak i vážnějšího zamyšlení nad skutečnou podobou a odkazem často již silně institucionalizovaného a odosobněného Jana Wericha.

Werich
Scénář Daniela Sodomová, režie Adéla Laštovková Stodolová, choreografie Linda Rančáková, hudba Petr Zeman. Premiéra 14. června na Letní scéně Musea Kampa, Praha

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám