Článek
Jiří Menzel a slavný rakouský herec Peter Simonischek (laureát Evropské filmové ceny za hlavní roli ve filmu Toni Erdmann) v něm hrají dva staré pány, z nichž prvnímu za války zavraždili jeho židovské rodiče, druhý je synem jejich vraha, respektive člověka za tyto i další vraždy odpovědného.
Slovenský tlumočník Ali Ungár (Menzel) přijíždí do Vídně, aby na stará kolena potrestal dávnou smrt svých rodičů. Teprve po dlouhých letech se z jisté knihy dozvěděl, kdo se na ní rozhodující měrou podílel.
Dveře bytu, kde válečný zločinec bydlí, však otevírá jeho syn Georg Graubner (Simonischek), který ho ujistí, že ví o tom, že jeho otec se dopustil válečných zločinů, ale je mrtev a jeho samotného to nezajímá.
Nicméně záhy Aliho vyhledá a nabídne mu práci. Jako placený tlumočník s ním projede Slovensko až do Ružomberku, kde Aliho rodiče zemřeli. Společně se tak pokusí zjistit pravdu o tehdejších událostech.
Leščák se Šulíkem přivádějí na plátno nejen syna oběti a syna vraha, ale zároveň muže velmi odlišné celou náturou. Z jejich odlišností – upjatý, asketický Ali a bonviván Georg s náklonností k alkoholu i ženám – vystavěli zpočátku vtipné a zároveň averzí jiskřící situace na cestě k hledání minulosti, která poznamenala životy obou, ať chtěli, nebo ne. Postupně, jak přichází poznání, humoru nutně ubývá.
Oba muži a divák s nimi se dozvídají o minulosti mnoho podstatného, a to nikoli jen o válečném utrpení a zločinech páchaných německými či rakouskými nacisty, ale i jejich slovenskými přisluhovači. Film tak prostřednictvím osobních příběhů odhaluje mnohé skutečnosti, které se týkají Slovenského štátu a jeho spojenectví s nacistickým Německem, vrací se k událostem, s nimiž se Slovensko dodnes zcela nevyrovnalo. Z vyprávění pamětníků je naopak děsivě zřejmé, že temná minulost je na Slovensku u části lidí dodnes nejen živá, někteří se s ní i ztotožňují.
Dalším silným tématem je otázka dědičného hříchu, vztahu rodičů a dětí. Nesou děti nutně vinu za činy svých rodičů? Ale co je podstatnější, nakolik je jejich činy poznamenávají, ať se k nim postaví jakkoliv? Film zvolna a postupně odkrývá skutečnosti o tom, co Georg a jeho rodina o otcových zločinech (ne)věděli, jaké k nim a jejich následkům kdo z nich zaujal postoje a co z toho pro jejich život vyplynulo.
Zločin, trest a odpuštění jsou témata věčná, vždy jde o úhel pohledu na ně. Leščák se Šulíkem předkládají jeden z nich a s výjimkou problematického závěru ho výborně staví na ústředních postavách a jejich proměňujících se pocitech a vztahu. Velmi důležitý je nicméně i pohled mladší generace, ztělesněné zejména Aliho dcerou v podání výtečné Zuzany Mauréryové.
Volné tempo vyprávění, typické pro Šulíkův režijní rukopis, bohužel není úplně vstřícné zejména k mladé divácké generaci. A jakkoli se hodí k road movie dvou starých mužů, otázkou je, nakolik dokáže diváky v běžných kinech mimo festivaly oslovit.
Herecky je silnější Peter Simonischek nejen díky profesnímu mistrovství, ale hlavně proto, že jeho Georg je živější, charismatičtější, proměnlivější a výraznější než titulní postava zachmuřeného Aliho. Ačkoliv i jeho vztah ke Georgovi projde poznáním a proměnou, stále převažuje smutek člověka, který o všechno přišel už v mládí.
Jiří Menzel nicméně zvládl mimořádně náročnou roli ve dvou cizích jazycích výborně a jeho pro české diváky, kteří důvěrně znají jeho hlas, ne zcela přesvědčivá slovenština může být rušivá nejvýše právě pro zdejší domácí publikum.