RECENZE: Timberlake byl chvíli Jacksonem, chvíli Elvisem

V půl deváté se Justin Timberlake mysticky vynořil z podlahy na zvedací plošině a vychutnal si první nadšené křepčení davu. Zahájil hitovkou Pusher Love Girl a fandové se pak dočkali i chytlavé bluesy písničky Drink You Away nebo That Girl, Tunnel Vision, Murder, Take Back the Night, What Goes Around... Comes Around a Cry Me a River.

Převážná část koncertu se odehrála ve funky stylu s občasnými soulovými a hip-hopovými odbočkami. Mohutná kapela The Tennessee Kids čítala se všemi vokalisty a tanečníky dvě desítky osob a podala skvělý výkon, byť např. silná dechová sekce nepředvedla velké sólování, náročná a dlouhá show byla přesně vypočítána a na improvizace, které bývají kořením takovým megakoncertů, asi nebyl čas. Ani sólový kytarista se nepředváděl nad míru, neboť pozornost měla být soustředěna na hlavní hvězdu.

Nadšení v areně ještě umocnilo high tech pódium, jehož část se zvedla a proplouvala s Timberlakem a tanečníky nad hlavami lidí, aby se nakonec spojila se schodištěm, a zpěvák se tak mohl dotýkat fanoušků uprostřed haly.

J. T. se předvedl také jako šikovný tanečník. Jeho kreace jsou evidentně vesměs inspirovány Michaelem Jacksonem, což se nesnaží nijak tajit. Jinak by nenabídl coververzi Human Nature, kterou zazpíval tak jacksonovsky, že byla téměř k nerozeznání od originálu.

Krátce uctil také svůj druhý velký vzor, Elvise Presleyho. Byť v této roli nebyl tak stoprocentně autentický jako u Jacksona, pobavil charakteristickými pohyby nohama a retro odbočka vyzněla příjemně. Že na ni dojde, se dalo předpokládat, neboť Timberlake pochází z Memphisu v Tennessee, studnice blues, klasického rokenrolu a jižanského soulu, jímž byl obklopen od dětství a zjevně z toho vychází. Většina jeho fanoušků asi nemá tušení o idolech padesátých a šedesátých let minulého století, ale v Timberlakově hudbě jsou jižanské kořeny vždy nějak přítomny, i když překryté současným popovým soundem.