RECENZE: Tim Burton, jak ho neznáme. Film o velkých očích a malém talentu

Životopisný snímek o malířce Margaret Keanové, jejíž obrazy světem zbídačených dětí s obrovskýma srnčíma očima obdivuje, natočil překvapivě obyčejně. Vlastní extravaganci zcela podřídil příběhu, dal vyniknout originalitě tvorby své hrdinky a sám zůstal v pozadí jako zdatný, zábavný a mimořádně ukázněný vypravěč.

Margaretin příběh začíná v padesátých letech minulého století, která Burton doslova kreslí pomocí kolových sukní a mikád, jimiž vyjadřuje rozevlátou lehkost poválečné doby. Tehdy vystudovaná malířka Margaret, rozená Hawkinsová, opustila svého prvního tyranského manžela a utekla spolu s malou dcerkou do San Franciska, aby tam potkala svou velkou lásku a zároveň dalšího tyrana, byť docela jiného druhu.

Walter Kean byl mistr lhaní, stavění vzdušných zámků a skládání planých slibů. Činil tak ovšem s takovým šarmem a natolik přesvědčivě, že trvalo velmi dlouho, než Margaret poznala, co je pravda a co lež.

Mezitím uvěřila tomuto svému nyní již opět manželovi, že je to jedině on, kdo umí její obrazy prodávat, a že věci jen prospěje, bude-li je vydávat za své. On umí poskytovat rozhovory, on se dokáže postarat o reklamu za každou cenu, on ví, jak s obrazy naložit, aby vydělaly co nejvíc, on je zkrátka dokonalým výrobcem úspěchu.

Tak se stal Walter obchodníkem s cizím peřím a Margaret vězněm ve vlastním ateliéru, kde potají vyráběla ve velkém obrazy stále smutnější. Až po dlouhých deseti letech pohár snášenlivosti, lásky a věčných lží přetekl a manželé skončili u soudu kvůli autorství...

Burton vypráví příběh s důrazem právě na tvorbu, na její zdroje a inspirace, klade proti sobě tichý talent (byť ve své době kritikou vysmívaný) a hlučnou touhu po něčem, co člověku nebylo přírodou dáno.

Velkými pomocníky jsou mu v tom představitelé obou hlavních rolí. Prim hraje v souladu s příběhem Christoph Waltz jako Walter Kean. Ač není hlavní postavou, přebírá vedení a okouzlujícím způsobem s občasným lehkým přehráváním na sebe strhává pozornost vtipem, šarmem, přesvědčivostí.

Amy Adamsová je naopak tiše přirozená, bez nadsázky, klidná sympatická žena, která o svém talentu pochybuje, ale o svých obrazech má jasno, a to jí stačí.

Film Big Eyes tak právě díky Burtonově vypravěčské ukázněnosti, která může jeho skalní fanoušky zklamat, ale v tomto případě je zcela na místě, předkládá vedle zábavného příběhu i mnoho otázek. O talentu, o touze vyniknout za každou cenu, o partnerství a také o lžích jako možném zdroji životního uspokojení, což je asi nejvážnější podtext filmu.

Neboť Walter Kean až do smrti prohru nepřiznal a na své lži navzdory soudnímu výroku a nezpochybnitelných důkazech trval.