RECENZE: The Weeknd v rovnováze mezi minulostí a současností

The Weeknd má na Spotify nejvíce posluchačů za jediný měsíc. Stal se prvním hudebníkem, jenž jich získal sto milionů. V roce 2016 dosáhl nejvíce týdnů strávených v top 10 žebříčku Billboard’s Hot 100 mezi sólovými umělci a měl i nejstreamovanější album na Spotify.

Milují ho mladí i starší, to proto, že se v hudební současnosti nechává inspirovat minulostí. Do Letňan na něj ostatně přišel generační mix.

Jistě dorazil především za písněmi, jimiž The Weeknd osázel svých pět studiových alb. Lidé ale přišli také za podívanou, kterou pro turné After Hours Til Dawn slíbil. U vchodu dostali bílé umělohmotné náramky, které se jim na rukou se začátkem koncertu rozblikaly tak, jako před lety fanouškům na vystoupeních britských Coldplay. Barvitá podívaná se tedy odehrávala nejenom na pódiu, ale i mezi diváky.

Přestože po celou sobotu a podstatnou část neděle v Praze pršelo, se začátkem Kanaďanova setu déšť prakticky ustal. Těch pár kapek chvíli po startu bylo symbolických a z vlhka naštěstí zůstalo jen „nesrpnové“ chladno.

Možná přispělo k tomu, že na začátku koncertu bylo v hlase The Weeknda možné zaslechnout známky lehkého sezonního nastuzení. Případné obavy se však ukázaly být lichými, neboť později příkladně dokazoval, že svůj hlas dobře ovládá, jakkoli ten není nijak výjimečný či charakteristický.

Velké scéně dominovalo rozlehlé panorama moderního města, v němž bylo možné poznat pár slavných světových staveb (londýnská katedrála svatého Pavla, torontská CN Tower či newyorská Empire State Building). Ohromovaly svou majestátností, v jistých momentech nadto chrlily oheň či vystřelovaly nad hlavy diváků laserové paprsky.

Většina dění se nicméně odehrávala na dlouhém molu s obrovskou koulí coby lunou zavěšenou nad ním a ženskou sochou. The Weeknd na ně s chutí vyrážel, aby na něm mohl zpívat, potkávat se s tanečníky i komunikovat s diváky a hecovat je.

Zpočátku tak činil v masce. V půli koncertu se jí zbavil a bez ní zamířil i mezi diváky, které nechal zpívat do mikrofonu, a při svém zpěvu jim dovolil pořídit si s ním třeba selfíčko. Na první pohled to byla komunikace s publikem bezchybná.

Ono dlouhé molo však bylo v základu koncipováno pro fotbalové stadiony, na nichž se drtivá většina koncertů z turné odehrává. Na letišti svou délkou působilo poněkud nepatřičně, a zatímco jinde se díky němu The Weeknd k divákům přibližoval, v Praze jako by se od nich vzdaloval.

Publikum ho každopádně respektovalo. S chutí mu svými hlasivkami pomohlo v naprosté většině z vybraných písniček z různých časů, z nichž některé byly šikovně zkrácené proto, aby vystoupení naplnilo očekávání, vešlo se do dvou hodin a mohly být představeny jak písně, které pojetím více korespondují s r’n’b, tak ty, v nichž je patrný vliv popu osmdesátých let v celé jeho přehlednosti a čistotě.

Pravda, i přes přítomnost živých hudebníků toho dost znělo z podkresů, taková je ale popová současnost. I poctivé vlivy si zjednodušuje a přizpůsobuje. A The Weeknd je tu možná proto, aby tomu dal rovnováhu.

Může se vám hodit na Zboží.cz: After Hours - Weeknd, Dawn FM - The Weeknd