Hlavní obsah

RECENZE: The Kelly Family odvedli dobrou muzikantskou práci

Právo, Jaroslav Špulák

16. 2. 2020, 9:14

V roce 1994 vyšla ve světě rocku i popu řada významných desek. Jednou z nich byla v pořadí osmá od evropsko-americké skupiny The Kelly Family nazvaná Over The Hump. Loňské čtvrtstoletí od jejího vydání připomněla v sobotu večer sourozenecká kapela v ne zcela zaplněné pražské O2 areně.

The Kelly Family na pódiu v největší české hale.

Článek

Koncert byl rozdělený na dvě části, které od sebe odstrčila dvacetiminutová přestávka. V té první zaznělo celé album Over The Hump, a to od začátku do konce. Kapela skladby interpretovala v pořadí, v jakém jsou na něm poskládané.

Její dravé a hudebně i pěvecky vyzrálé podání prozradilo, že vlastně všechny písně z uvedeného počinu jsou nadčasové a coby popové evergreeny fungují dodnes. Publikum v hale si je zpívalo s ní, z nejslavnější skladby An Angel pospolu vystavěly až stadionový chorál a celý blok mimoděk připomněl, že do písniček The Kelly Family se vkrádají různé inspirace z jiných žánrů a chytře je zkrášlují.

Ve druhé části večera zněly písničky, jež na slavné desce nebyly, ale kterým sluší koncertní podoba. O některých lze kvůli nepřesvědčivé melodičnosti nebo pocitu, že v ní kapela opakuje to, co již sdělila v písních jiných, pochybovat. Sotva lze ale zpochybnit, že The Kelly Family jsou vyzrálí muzikanti a znamenití zpěváci.

Navíc jsou hlasy zpívajících členů barevné, a tak zatímco John Kelly zpívá s přesvědčivým a patřičně „špinavým“ rockovým drajvem, Angelo Kelly udrží dlouhý tón a s lehkostí ve svém rozsahu stoupá a zase klesá a Kathy Kellyová zpívá s vyzrálou syrovostí výtečných černošských pěvců. Nemluvě o tom, že jejich vokální linky jsou malebné a intonačně přesné.

Patricia Kellyová v jednom z emotivních pěveckých okamžiků.

The Kelly Family přijeli a tradičně přesvědčili o smyslu své existence. Angelo Kelly sice nemusel hned v úvodu vyjednat u ochranky přímo z pódia, že si lidé v prvních řadách mohou stoupnout, aby ti, kteří to udělali, nepříjemně clonili těm, kteří chtěli sedět, protože si prostě zakoupili lístky na sezení. Obecně to ale bylo setkání starých dobrých přátel, tedy kapely a fanoušků, které takový akt nesmírně baví a jsou v něm dobří.