RECENZE: The Beach Boys skladby stejnojmenné kapely zvládají

Byl to tedy tak trochu revival. Skladby The Beach Boys ale odehrál a odzpíval dobře.

Večer trval dvě a půl hodiny a byl rozdělen na dvě poloviny, přičemž tu druhou rozšířil třískladbový přídavek. Od úvodní Surfin’ Safari se nynější The Beach Boys prezentovali velmi tradičně. Silným šedesátkovým popovým melodiím s nezaměnitelnými harmoniemi prospívali výtečně sezpívanými vícehlasy, sedmašedesátiletý Love hlasem kraloval i pouštěl k postu hlavního zpěváka některé kolegy z celkem osmičlenné sestavy a publikum se bavilo.

První polovina večera ale byla složena ze třiadvaceti skladeb, a tak bylo přece jenom po nějaké patnácté v pořadí jasné, že naskládá-li kapela s takto charakteristickým zvukem za sebe písně ze svých tradičně laděných alb, je to přece jenom po čase trochu nuda.

Druhá polovina už však byla mnohem zajímavější. Nejenom proto, že se do programu dostalo více coververzí (přičemž došlo třeba na California Dreamin’ od The Mamas & The Papas, tradicionál Sloop John B., bez hudebního doprovodu náramně šťavnatě zazpívanou Their Hearts Were Full of Spring od The Four Freshmen nebo Rock And Roll Music jako vzpomínka na Chucka Berryho), leč vzpomínalo se i na přátelství Mika Lovea s George Harrisona z Beatles, které pojila společná filozofie hnutí Hare Krišna, či apelovalo na ekologický způsob života.

Témat bylo více a večeru to prospělo. Ve druhé části se nadto výborné instrumentální i vokální výkony nezměnily, takže bylo stále evidentní, že za nimi stojí velmi dobří hudebníci a zpěváci. Zazněla také prokomponovaná Wouldn’t It Be Nice, která je na jednom z nejlepších alb všech dob, Pet Sounds z roku 1966 (stejně jako již zmíněná úprava tradicionálu Sloop John B).

Koncert gradoval. Jestliže byl ve své půli přehlídkou určitého stereotypu v tvorbě kapely, ve druhé s každou další písní nabíral na obrátkách. Celý pak končil tak, že publikum vstalo a na pozvání Brucea Johnstona dokráčelo až k pódiu, kde se oddalo volnému tanci a zpěvu.

S trochou nadsázky lze konstatovat, že současní The Beach Boys se písničky klasických The Beach Boys naučili dobře a výborně je prezentují. Jako vzpomínka na zlatá hudební šedesátá léta to funguje výborně.