RECENZE: The Beach Boys a vzpomínky na staré časy

Před padesáti lety byla skupina ve své klasické síle. V neděli večer přijela s jediným původním členem v sestavě, právě s Mikem Lovem. Ze staré party mu sekundoval jen zpěvák a klávesista Bruce Johnston, jenž přišel do formace v pětašedesátém, pobyl v ní do dvaasedmdesátého, aby se po šesti letech zase vrátil a setrval doposud.

Koncertní sestavu dnes vedle zmíněného tandemu tvoří Jeffrey Foskett, Tim Bonhomme, John Cowsill, Keith Hubacher, Scott Totten a Christian Love. Společně udržují dědictví kapely a dělají tak radost těm, kteří ji mají rádi.

Její hvězdná sláva patří k šedesátým létům minulého století. Tehdy byla jakýmsi americkým ohlasem na britské Beatles. Ostatně o vztazích se členy liverpoolské čtveřice padla v Praze zmínka. Mike Love hovořil o přátelství s Georgem Harrisonem, o tom, jak spolu přicházeli do světa filozofie Hare Krišna.

Tvorba The Beach Boys stojí především na krátkých písničkách s výborně sezpívanými vícehlasy. Takový byl i nedělní koncert v Lucerně. Kapela servírovala jednu skladbu za druhou, přitom vokální souznění členů, kteří všichni zpívali, bylo naprosto přirozené a duchaplné. Možná i díky tomu, že je sestava kalifornské formace výrazně omlazená, dostalo se jejímu jinak klasickému šedesátkovskému zvuku potřebné dávky nadčasovosti.

Mladší část hudebníků mu přidala lehkost i odstup. Retro se v jejich šikovných rukou a hlasech proměňuje v očistné vzpomínání na časy, kdy byl pop v plenkách a všechno, co se v něm dělo, bylo vytvořeno rukama a zpěvem.

The Beach Boys zavzpomínali i na svou nejslavnější desku Pet Sounds z roku 1966. Tehdy se z nich stala progresivní popová kapela, neboť autor skladeb na desce a dnes po sólové dráze putující Brian Wilson naplno obnažil svou tvůrčí i myšlenkovou genialitu. Nutno podotknout, že ta jej poté dohnala a on si prošel obdobím těžkých psychických problémů, které se k němu dodnes vracejí.

Pražský koncert The Beach Boys měl spád. Měl ale také horší zvuk a byl i trochu stereotypní, což byla dáno tím, že kapela do dvouhodinového programu vybrala hlavně písně singlové, tedy ty, ve kterých hovoří svou původní uměleckou řečí. Tou je souběh jasné melodiky, skvěle sehraných vokálů a krátké stopáže písniček.

Vzpomínka to přesto byla důstojná. Diváci v Lucerně si při ní tu a tam stoupli, někteří se přesunuli ve druhé části koncertu do uličky, a oddávali se tanci i myšlenkám na časy, kdy popová hudba byla plnohodnotná a poctivá.

Celkové hodnocení: 70 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: