Článek
Jistě i proto se trojice Dave Gahan, Martin Gore a Andy Fletcher rozhodla pojmout písně na novince Spirit, jež vyšla v pátek, trochu jinak. Vzniklo dílo, které je temné, vážné a pochmurné. Jen na něm nejsou písničky, jež ohrozí ty legendární.
Kapela má zažité zvyklosti a těch se drží. Zvuk desky je proto v rámci elektronické hudby moderní, aranže pestré a rafinované, zpěv mocný. Melodické linky písniček sice nejsou tolik výrazné, přesto mají schopnost plíživě se vetřít do mysli.
Zahajující Going Backwards je pro Depeche Mode výrazově typická a má pěknou melodickou linku. Jejím zlatým hřebem jsou vokály v samotném závěru. Hudebně to nejvíce žije ve Scum a You Move, kompozicích bytostně elektronických. Zajímavá je krátká Eternal, která dlouho slibuje gradaci, jež se nekoná, nicméně kompozici to v důsledku neškodí, naopak.
Spirit je pravděpodobně nejvíce politická deska skupiny od dob Construction Time Again (1983). Nebojí se hlasem obyčejných lidí komentovat aktuální společenskopolitické klima. Přes všechny sympatie k takovému postoji a s ohledem na to, že politický svět kritiku potřebuje, je nicméně zvláštní, že tak činí více než padesátiletí muzikanti, jejichž životní úroveň je vysoká a inspirace k textům nejspíše brali jen z televizních zpráv a novinových článků.
Naštěstí Gahan zpívá, že je rozčarován dnešní generací, tedy si uvědomuje, že vzpoura proti establišmentu není práce pro něho.
Čtrnácté album Depeche Mode patří k těm lepším, jež v posledních dvaceti letech vydali. A možná je to nákrok k lepším následujícím.
| Depeche Mode: Spirit |
|---|
| Columbia/ Mute, 49:23 |
Celkové hodnocení: 75 %
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: