RECENZE: Téma ani hvězdná parta nestačí. George Clooney je producent, režisér i herec Památkářů

Vybral si ovšem mnohem závažnější téma než Soderbergh, což je pro Clooneyho jakožto tvůrce příznačné a jeho předchozí scenáristické (spolupracuje s Grantem Heslovem) a režijní opusy mu přinesly nemalé uznání.

Tentokrát si vybral skutečný příběh, který se váže k druhé světové válce. Bohužel se do něj položil tak, že ani hvězdné obsazení příliš nepomohlo. Vypovídá o tom jak vlažné přijetí filmu na Berlinale, tak absence oscarových nominací, což Clooney nejspíš nečekal. Jeho předchozí filmy Dobrou noc a hodně štěstí a Den zrady je měly právě za scénář, první z nich ještě pět dalších.

Přitom téma lidí, kteří, ač nebyli k bojům a válečným útrapám fyzicky ani psychicky vůbec vybaveni, dokázali zachránit ze spárů hitlerovských nacistů ohromné poklady evropské kultury, v sobě samo nese velké napětí. Zpracování filmu ho ovšem postrádá, nahradil ho patos a ubíjející nuda.

Zpočátku si divák nemůže nevzpomenout na Sedm statečných, když Clooney v roli historika umění Franka Stokese obchází a dává dohromady skupinu dalších šesti kolegů – ředitelů muzeí, kunsthistoriků a kurátorů. Ti vstoupí do armády a pokusí se vyhledat a zachránit poklady, které nacisté ukradli a ukryli na neznámých místech.

S šedinami, bříškem i lidským strachem se vydalo těch sedm nejprve na výcvik a pak do nitra nepřátelského území, kde už sice bylo jasné, jak válka dopadne, ale zdaleka nebylo dobojováno.

Pro film se však nepodařilo vytvořit ani postavy, které by diváky zaujaly, a mohli si k nim vytvořit osobnější vztah, ani vtáhnout publikum náležitě do atmosféry. Děj je po příjezdu do Evropy vystavěn na stereotypu podobných situací, nemá dost zajímavě vystavěnou dramatickou linii a především potřebný spád.

Možná je zakopaný pes už v mottu, které film provází: „Tohle je možná poslední velký příběh druhé světové války, který ještě nikdo nevyprávěl.“ Vše se totiž utápí v patosu a vzletných promluvách, do nichž jen zřídka některé postavy vnesou oživení.

Herecké kvality hvězd zůstaly do značné míry nevyužity. Napětí nechybí úplně, když dojde na konkrétní akci, film jako by se nadechl, divák zbystří.

Občas probleskne i náznak humoru. Ale naděje, že očekávání dobrého filmu bude přece jen naplněno, je vzápětí zklamána opět především slovy a zase slovy, jimiž jako by postavy dojímaly a oslavovaly především samy sebe. A také urputnou závažností, která z plátna doslova padá.

Clooney a jeho spolupracovníci se ponořili do historie, která je uchvátila a o níž – jak sami tvrdí – do té doby mnozí z nich neměli tušení. V okouzlení vlastní (rozuměj americkou) šlechetností a obětavostí, s níž byla zachráněna díla neocenitelných kvalit, si nedokázali vytvořit k příběhu potřebný odstup, aby byl nejen obdivuhodný, ale také dostatečně zajímavý a divácky atraktivní.