RECENZE: Svoboda v několika podobách podle Chinaski

Předcházející počin 11 (2019) byl první v nové sestavě, a byť se mu hudebně nedá nic vytknout, přece jen na něm chyběly písničky, které v předešlých letech vytvářely hitový styl příběhu skupiny. Na nové desce už takové jsou, třeba Dvě srdce vejpůl, Láska je na nic, Měl bych si boty zout, Samota je svoboda nebo závěrečná balada Smůla. Jsou to nejspíš budoucí hity české pop-music, písničky, které bude mít zdejší lid rád.

Novinkou nicméně je, a vyplývá to už z názvů některých uvedených písniček, že se Chinaski, v minulosti tvůrci řady láskyplných skladeb, vymezují vůči kouzlu lásky. Písničky Láska je na nic a Samota je svoboda jdou přímo proti hlásáním o síle vztahu, která od téhle party velmi dobře známe.

Možná je to tím, že se rozhodla takříkajíc zlobit, jak ostatně říká název i obsah písničky Mám chuť zlobit, anebo prostě její textaři dospěli k názoru, že to s tou láskou není tak jednoduché. Ve filozofii Chinaski je to v každém případě zásadní posun.

Stejně tak písnička Metylalkohol. Její nálada je až psychedelická, evokuje hudbu šedesátých let, uvolněnou éru hnutí hippies. Na žádné z předešlých desek Chinaski by asi neměla místo, nicméně tato se jmenuje Svoboda, a tak se na ni vešly všechny úvahy a pohledy, které v muzikantských hlavách členů skupiny vyklíčily. Tedy i Metylalkohol, píseň vcelku složitá, vzletná.

To, proč je kolekce hudebně pestrá, vysvětluje mimo jiné fakt, že každý ze současných pěti členů formace na ní má nejméně dvě písničky. Obecně tedy i v tomto případě platí, že co osobnost, to jiný rukopis, jiné stylové preference. Chvályhodné je, že se muzikantům a také britskému producentovi Gregu Haverovi podařilo v norských Ocean Sounds Studios v Alesundu dát písním takovou podobu, aby celé album takříkajíc drželo pohromadě. Lví podíl na tom má i zpěvák Michal Malátný, jehož projev je pro skupinu typický a dává jí charakteristickou fazonu.

O svobodě v konání Chinaski svědčí i to, že Frihet je deska kytarovější než ty v minulosti. Kapela se na to chystala už při realizaci předcházejícího počinu, leč až letošní novinka nabrala takový charakter, že je možné o ní takto hovořit. Je na ní více rocku, trocha punku (a to rovněž v myšlenkové rovině), je více klubová, syrovější.

Skladba Konec jistého Rambouska má zase ryze divadelní charakter, jak hudbou Tomiho Okrese, tak, a to především, textem Jiřího Suchého. Odvážně se v něm pustil do vyprávění příběhu, a jakkoli je to poloha pro pop-music nezvyklá, dopadlo to dobře. Dokonce tak dobře, že písnička patří k nejvýraznějším na albu. A Jiří Suchý v ní scatuje, což je rozhodně věc zajímavá.

Chinaski si v minulosti dávali záležet na tom, aby texty nebyly plytké, jak to pop často dovoluje. Dělali to tak i při vzniku nového alba, texty jsou solidní, v horším případě obstojné. Výjimkou je refrén písně Blondýna z Berlína, který je spíše lacinou rýmovánkou, a v horším smyslu slova se tak z kolekce vymyká.

Chinaski udělali na albu Frihet dvojí práci. Složili písně, jež se mohou v klidu těšit na post singlu, a složili i takové, které jím nikdy nebudou, přesto jsou zajímavé. Po tolika letech na scéně i tolika vytvořených nadčasových hitech si to mohou dovolit, jelikož už nemusí nikomu dokazovat, že umějí napsat dobrou píseň.

K celé té tvůrčí svobodě si pak ještě dovolili popustit uzdu svému muzikantství. V některých pasážích na albu členové kapely prostě s radostí a náramně hrají, a i trojí hostování Unique Quartetu svědčí o tom, že muzikantský pohled na věc hrál roli klíčovou.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Frihet - Chinaski [LP], Frihet - Chinaski [CD]