Článek
Hadar Galronová pochází z ortodoxní židovské rodiny a židovské problematice, spolu s ženskou tematikou, věnuje většinu svých textů. V České republice, k níž má velmi blízký vztah, je známá především svou hrou Mikve, kterou uvedlo několik scén, včetně liberecké.
Její nová hra začíná na Štědrý večer, kdy se u prostřeného stolu schází široká rodina tří dospělých sourozenců, jejich partnerů a dětí. Pětaosmdesátiletá dominantní matka Běla se rozhodne svěřit jim utajovanou skutečnost, že je židovka, její maminka a značná část rodiny zahynula v nacistických plynových komorách. A ačkoli se ke své víře a původu nikdy nehlásila, vysloví přání, aby byla pohřbena na židovském hřbitově.
Toto oznámení zapůsobí jako rozbuška a vědomí židovského původu rodinu ostře rozdělí. Nejméně přijatelné je pro dceru Terezu, která zastává pozice popíračů holocaustu. Ale i její sestra Anna brání své dceři Magdě tvrdošíjně v pátrání po rodinných kořenech.
Téma popírání holocaustu a důvody, jež vedly generaci po roce 1948 k utajení židovského původu, je pro tuto společnost nesmírně potřebné pojmenovat. Problém ale tkví v samotné hře, která je až příliš překombinovaná a zahlušená spoustou dalších témat, od milostného vztahu bratrance a sestřenice přes odhalení, že Magda není dcerou svého otce, až k falešné minulosti rabína Kohena.
Skrze postavu Vietnamky Bian se ve hře mihne i xenofobie, Magdin profesor hebrejštiny je gay, naznačený, ale nerozvedený je alkoholismus zemřelého otce rodiny, násilně působí i závěrečné tragické vyústění rodinného dramatu. To vše devalvuje příběh, který by mohl být silný, kdyby se autorka soustředila na stěžejní otázku, jak těžké je unést svou minulost a identitu ve společnosti, která se nikdy zcela nezbavila antisemitismu.
Roztříštěnost hry a vyhroceně napsané postavy se do značné míry daří překonat hereckému obsazení v režii Petra Svojtky v čele s prožitou matkou Michaely Lohniské i vášnivou Magdou Barbory Bezákové. S jednostrunností svých postav se dobře vyrovnaly i Markéta Tallerová (Tereza) a Štěpánka Prýmková (Anna), potřebné humorné odlehčení do inscenace vnesli Martin Polách (František) i Václav Helšus (rabín Kohen).
Moje první židovské Vánoce jsou pro liberecké divadlo významným počinem, s nímž se soubor vyrovnal na vysoké úrovni. Na popularitu Mikve ale nová hra nejspíš nedosáhne.
| Hadar Galronová: Moje první židovské Vánoce |
|---|
| Překlad Petr Svojtka a Jiří Janků, režie Petr Svojtka, dramaturgie Jiří Janků, scéna Michal Syrový, kostýmy Agnieszka Pátá-Oldak, hudba Vladimír Nejedlý. Světové premiéry 15. a 17. října (psáno ze druhé premiéry) v Divadle F. X. Šaldy, Liberec |
Hodnocení: 65 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: