Štěpán Javůrek: Sudetský dům II

Článek

Autor čtenářům přichystal poměrně zdařilé pokračování příběhů jejich oblíbených postav v kulisách Krušných hor a jejich okolí, které on sám dokonale zná. Jeho děda pocházel z Háje u Duchcova.

Jednoduše, přímočaře popisuje životy hrdinů, které – vedle lásky, (ne)přátelství – zásadně ovlivňují politické události kdesi „daleko“, v Praze.

Všichni tuší, že přicházející změny budou pro každého zásadní, ovšem zároveň doufají, že jich, drobných sedláků, se týkat nebudou. Jenže se blíží Únor 1948 a komunisté umějí být přesvědčiví. Jak záhy ukážou, umějí používat nátlak, násilí a s odpůrci nemají slitování.

Miluje Krušné hory, jejich historii. „Dějiny jsem ale nestudoval, příběhy, které píšu, se rodí v mé hlavě,“ říká Štěpán Javůrek.

Román končí v květnu 1950. Javůrek v něm věcně popisuje změny v malé vesnici. Ukazuje na ní, jak se měnila atmosféra v celém Československu. Poválečné naděje zmizely, do domácností, do společnosti se vkrádá strach.

Všudypřítomná tajná policie postupuje podle sovětského vzoru. Strana, tedy KSČ, neodpouští nikomu, ani těm, co ji kdysi budovali. „Tematicky je pro mě tahle doba daleko větší bahno než válka. Jinak opět v knize čerpám z historie kraje, z toho, co se tu vypráví, co se tu odehrálo,“ řekl před časem Novinkám autor.

Nutno říci, že se sebranými vzpomínkami místních umí pracovat. Jen občas vás možná při čtení napadne, zda se tohle ještě mohlo v Krušnohoří skutečně stát, mimo jiné, když popisuje nevybíravý nátlak na kněží, jejich zatýkání. Což se v tehdy doosídlovaných oblastech většinou nedělo. Přicházeli do nich totiž hlavně ateisté, případně vlažně věřící lidé. Podobné události byly typické spíše pro Vysočinu, některé moravské oblasti.

OBRAZEM: Putování krajinou Sudetského domu

Kultura

Jisté dotažení by si v románu zasloužily i dílčí postavy, které jsou dost černo-bílé. Napsané ve stylu: padouch i hrdina je jasný, nemění se. Nicméně tento styl má již autorův první díl, který doporučuji přečíst před „dvojkou“. Pro její lepší pochopení, pro lepší orientaci v popisovaném tématu, v ději.

Přes tyhle „maličkosti“ se ale poměrně snadno přenesete. Tedy pokud hledáte klasický román, který vás má zaujmout, pobavit a který s sebou můžete vzít klidně do autobusu, nebo si ho otevřít před spaním. A jsem si poměrně jistá, že poté, co ho dočtete, se budete těšit na další díl série ze Sklářů, který nyní Javůrek píše.