RECENZE: Sudetenland. Láska, Němci a dějiny, které Čechy stále děsí

Děj zavádí čtenáře do česko-polského pohraničí, kde autor vyrostl, které dobře zná. Na Bruntálsko. Do kraje, kde stále lidé žijí v domech, jež dosídlili oni, nebo jejich předci. Často používají předměty těch, co museli po druhé světové válce odejít…

Sudetenland tam sleduje dobu, která následovala bezprostředně po sametové revoluci. Roky přející demokracii i podvodům. S výraznými prvky detektivky ukazuje společnost v její tehdejší nahotě, bez příkras, místy dost surově. Reálně vykresluje modely postav, které se ocitly v centru moci, aniž by často chtěly, i ty, které chtěly a neměly zábrany dosáhnout svých cílů. Vědí, že se právě „zhaslo“ a jejich (zlo)činy nikdo řešit nebude.

Kyša do popsaného kvasu umně přidává ještě jiný moment: národnostní. Vedle událostí, které směřují k rozbití Československa a přicházejí z Bratislavy, vměšuje do svého vyprávění alternativní prvek, který má u nás stále sílu rozhodnout volby. Němce. Menšinu, jež v autorově světě od konce druhé světové války žije na okraji československé společnosti stejně jako Romové.

Knihu spisovatel dějově otevírá vraždou: zastřelením bývalého inspektora gestapa. Jeho smrt otevírá křivdy a tajemství, v jejichž centru stojí zájmy, přání menšiny usilující o rovnoprávnost. Právě ve výstavbě smyšlených dějin se ukazuje jeho literární síla, praxe. Idea, že by Němci nemuseli po válce odejít (cca tři miliony), je velmi nosná.

Vytváří uvěřitelné situace. Od touhy po sebeurčení, po opětovné obavy Prahy, co se Sudetami, až po rozmíšky na lokální úrovni, přeškrtané české nápisy… Vše už tu opakovaně bylo. V kulisách velkých dějin pak Kyša odehrává velkou lásku Kláry a Dana. Německé servírky z místního vlivného rodu a českého novináře s židovskými kořeny, jenž na Bruntálsko přijíždí na reportáž.

Dohromady je svedla touha zjistit, kdo a proč vraždil. A právě v jejich romanci, ve vykreslení postav, ztrácí kniha drobet na síle. Zápletka, že se žurnalista za pár desítek hodin vyspí s kráskou, zamiluje se do ní, řeší vraždu, vysokou politiku v regionálních kulisách a dávné národnostní křivdy mi přijde místy nedopracovaná.

Čekáte-li klasický milostný román, čistou detektivku, vycizelovaný děj, budete ze Sudetenlandu možná zklamaní. Přistoupíte-li na Kyšovu nostalgickou hru, v níž nechybějí spolehlivý trabant, dobrý guláš, startky, turecká káva…, dojdete díky napínavému ději mentálně až do současnosti. A možná doputujete – stejně jako já – až na Donbas či do Pásma Gazy.

Vážně víte, kdo je tam doma? Rozhodují o tomhle tisíce, stovky či desítky let historie, momentální zájmy mocných, počet zbraní, vlivných diplomatických spojenců nebo odvěké křivdy…? A napadlo vás někdy, jak „své“ Sudety viděli Němci?

Může se vám hodit na Zboží.cz: Sudetenland - Leoš Kyša