Článek
Kainar ji napsal pro loutkáře, a režiséra Václava Klemense osvítil duch svatý, když ji nepředepsal živým hercům, nýbrž oslovil Kláru Fonovou, která ji scénou, kostýmy a loukami pro ně stvrdila.
Je proto jenom dobře, že se Zlatovláska po páteční premiéře stala v neděli zahajovacím představením mezinárodního festivalu Spectaculo Interese.
Poezie na jevišti
Pohádka je to veršovaná podle záznamu lidové vyprávěnky, jak ji pro časy vymezené Čechům v Evropě zapsal Karel Jaromír Erben. Drží se poměrně věrně předlohy, jenom ji Kainar zeměpisně ukotvil někam k Dunaji. Původně asi k jeho československé části.
Je důležité při návratu k autorovi nejlepších českých blues uchovat nadýchanost a čaromoc poezie. To se Klemensovi podařilo věrně, navíc se dokázal spojit také s hudebníkem, který atmosféru lehkonohého Kainarova veršování ještě umocnil: s Darkem Králem.
Vlastně z té jemnosti a mírumilovnosti vystupuje jenom král, u kterého sloužil Jiřík, jenž po požití hadího masa také porozuměl zvířecí řeči. Ano, chápu; ztělesnění závisti, zloby a mocichtivosti. Proti ostatním loutkám zhruba v lidské velikosti nemusely ale ty negativní vlastnosti být naordinovány poněkud doslovně do panovníka velikosti Kyklopa.
Do ostatních postav se Fonová trefila. Jiřík vzal na sebe podobu upřímnosti a nezáludnosti, Zlatovláska krásy a její královský otec přísné moudrosti. Epizody, které posouvají děj, odehrávají se s loutkovými miniaturami. Rybí svět pod hladinou řeky je tajemný, mravenci jsou pilní, krkavci užiteční a muška po záchraně z pavoučí sítě vděčná.
Zase ta láska
Pithartová s Klemensem se způsobem práce výrazně odlišují od ostatních českých loutkářů. Jejich tvorba pro děti vybízí k přemýšlení, nebojí se hledat i filozofická témata a umí je tlumočit nejmladším věkovým kategoriím diváků.
Ve Zlatovlásce možná víc než v jiných pohádkách vystupují z hlubin zapomnění klipové a povrchní současnosti hodnoty jako obětavost, solidarita, pospolitost, vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Koho takové termíny dráždí, měl by se pohybovat výhradně na území politiky, a lidi vlastní nevyléčitelnou pitomostí neotravovat.