Hlavní obsah

RECENZE: Sochy, které v sobě mají ideální vášeň

Právo, Jan Šída

V dobovém interiéru Trojského zámku v Praze lze až do listopadu vidět výstavu, která představuje vývoj tuzemského sochařství přelomu 19. a 20. století. Osobností, která se snažila posunout tvorbu k modernímu výrazu, byl Josef Václav Myslbek. Jeho jezdecká socha se vyjímá ve vstupní hale a celou expozici symbolicky otevírá.

Foto: PRÁVO – Jan Šída

Sochař František Úprka jde cestou syrového naturalismu a expresivity výrazu figury (Starý kůň, studie, 1906).

Článek

Myslbek se stal profesorem figurálního modelování na pražské Uměleckoprůmyslové škole a posléze na Akademii. Ovlivnil mnoho sochařů, kteří byli vesměs jeho žáky (Quido Kocian, Stanislav Sucharda, Bohumil Kafka) a posunul je především k francouzskému uměleckému kontextu. Nepochopil pouze práce Františka Bílka, který byl se svým originálně pojatým symbolismem naprosto mimo hlavní proud.

Většina významných Myslbekových žáků má své práce na této výstavě. Její tematický rozptyl sahá od realisticky pojaté figurální tvorby přes portrét až k ženskému aktu. Právě na aktu je patrné, jak se vidění ženské krásy posunulo. Jan Štursa ve svém díle Puberta už nezobrazuje zralou dámu klasických kyprých tvarů, ale nedospělé děvče. Klade důraz na vertikální linii jejího rašícího těla. Zvýrazňuje fyzickou i psychickou nezralost dívky. A zároveň poukazuje na budoucnost.

František Uprka jde naopak cestou syrového naturalismu. Bronzová studie Starý kůň klade důraz na ztrhanost rysů zvířete, na jeho upracovanost a celkovou unavenost žitím. Použitý materiál dokonale zvýraznil všechny prvky utrpení a stáří. Vyhublé propadlé boky, trčící žebra a naběhlé žíly. To vše podporuje expresivitu výrazu figury.

Podobně prezentuje utrpení i Quido Kocian svými pracemi Nemocná duše a Idiot. Obě figury jsou pojaty hodně moderně, spíše jako abstraktní symboly než konkrétní tváře. Postup Kociana se intenzivně blíží pojetí francouzského sochaře Rodina, gurua sochařské moderny té doby.

Návštěvník expozice získává díky přehledně členěnému prostoru možnost objevovat různé tvůrčí cesty a pochopit i duchovní pohnutky jednotlivých tvůrců. A zároveň si uvědomí, že většina žáků svého mistra překonala. Myslbek totiž výrazně nepřekročil východiska sochařství 19. století, zatímco jeho žáci je nechali daleko za sebou a uháněli vstříc století dvacátému.

Vášeň, sen a ideál, Česká secesní plastika
Trojský zámek, Praha, do 2. listopadu

Celkové hodnocení 80 %

Související témata:

Výběr článků

Načítám