RECENZE: Smutné písničky Lily Allenové

Na nahrávce spolupracovala mimo jiné s producentem Fryarsem, který se podílel i na jejím předchozím počinu Sheezus (2014), Markem Ronsonem (jenž v minulosti pracoval například s Amy Winehouseovou či Adele), Ezrou Koenigem (SBTRKT, Beyoncé) a dalšími.

Část producentství bylo na ní, protože si hlídala vše, co na desce bude. Žádný vnější hlas neměl dost sil na to, její názor změnit. Na nahrávce se jako hosté objevují Burna Boy, Cass Lowe a Lady Chann.

Smutek, který v nových písničkách je, pramení především ze zpěvaččina nedávného rozvodu s manželem a těžkých časů, které poté, zejména po psychologické stránce, následovaly.

Je to jedno z nejsmutnějších alb, která v poslední době vyšla. Lily Allenové v něm evidentně nešlo o to napsat hity na první poslech. Toužila se vyzpovídat, zpívat o svých emocích, o beznaději i světle na konci tunelu, které zřejmě přece jenom zahlédla. Svědčí o tom písničky na konci desky.

Existuje-li ještě mýtus o tom, že hudební hvězdy mají bezstarostný život, kolekce No Shame ho cupuje. Lily Allenová je na ní obyčejná holka, která si s některými věcmi neví rady a občas se třese v koutě, to když netuší, co s ní dál bude, to když míní, že byla špatná manželka i matka. Další mýtus ale říká, že v takovém rozpoložení vznikají nejlepší umělecká díla.

Zpívá jemným a křehkým hlasem s důrazem na každou větu, na každou emoci. Hudebně je to více elektropopová deska než minulá Sheezus, někdy se v ní ale objevují strohé akustické zvuky, jež podtrhují čistotu sdělení (skvělá je například skladba Three, které vévodí piano), patrné jsou inspirační doteky s r’n’b.

Problém alba je ten, že je poněkud rozhárané. Obvykle bývá nevýhodou zapojení více producentů, protože každý z nich vidí tvorbu svého svěřence trochu jinak a v některých případech to poznamená nahrávku jako celek. Stalo se to i u Lily Allenové, deska je hůře uchopitelná, a pokud vnímáme zpěvačku jako představitelku moderního popu, s No Shame pobíhá často v alternativních vodách, v nichž se na líbivost tolik nedbá.

Mohla by to být dobrá zpráva, kdyby v sobě Lily Allenová jako autorka onu mainstreamovou přímočarost neměla coby přirozený element. Na No Shame ji ale potlačuje.

Tahle deska má silný příběh. Mnoho skladeb z ní si ale člověk jen tak nezapamatuje, a tak se k nim přes ten příběh musí dostávat znovu.

Hodnocení: 70 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: