Článek
Protagonistka s líbezným máchovským přízviskem Márinka odjíždí kamsi vlakem. Během jízdy, jež má nádech fatálnosti, si přehrává drobné útržky i klíčové milníky z dosavadního neblahého života, který poznamenalo nepochopitelné opuštění matkou, náhlá ztráta mladší sestry a výsledná apatie k čemukoli, co stojí v cestě.
Na rozdíl od bezpečného vyprávění v chronologické posloupnosti má novela podobu nekontrolovaného proudu vědomí. Myšlenky příjemné i ty, které by raději zavrhla, a výseky z mnohdy absurdních rozhovorů vedených se sourozencem se v hrdinčině hlavě přes sebe valí překotně, přesto systematicky. Neustále udržují čtenáře v napjatém očekávání, že přijde další chtěná či nechtěná vzpomínka na krutou a nespravedlivou chvíli osudu.
Obal knihy
Rytmus próze udávají ponejvíce citoslovce zvuků lokomotivy, výhybky a výluky na trati předělující oddíly textu. Jako pomyslný metronom funguje repetitivní motiv studií sebevražednosti, jimiž je titulní postava až nezdravě fascinována, a obskurních ezoterických dýchánků ve vesnické sokolovně, které dívky navštěvují pouze z recese.
Faulerová se analogicky, jako v debutových Lapačích prachu, nezdráhá pustit do prozkoumávání neutěšených témat z rodinného prostředí a jejich interpretace poněkud cynickým, ale veskrze pravdivým způsobem. Márinčini kostlivci ve skříni vyvstávají pomalu, ale s plnou vervou, a dostávají se tak mimo komfortní zónu.
Autorka do nich navíc vetkává svůj výtečný smysl pro imaginaci a tvorbu osobitých metafor. I z tohoto důvodu si její druhý beletristický počin zasluhuje pozornost.
| Lucie Faulerová: Smrtholka |
| Torst, 208 stran, 248 Kč |
Hodnocení 80 %
Může se vám hodit na Zboží.cz: